2. Timoteovi 2,10
Častokrát již bylo řečeno, že slova dnešního verše mohl pronést i sám Pán a že jen ten, kdo sdílí city Kristova srdce, může mluvit takovou řečí; neboť ovšem Pán opravdu trpěl, maje za cíl i spasení a dobré Svých ovcí. Trpěl tak, jako nikdo jiný trpět nemohl ‒ pro naše smíření!
Ale přesto tu apoštol nemluví o tom, v čem záleží jeho utrpení, nýbrž o cíli těch utrpení. Skrze Boží milost a moc Ducha Svatého byl schopen strpět pro vyvolené všechno, co na něho přišlo kvůli svědectví. Souhlasil s tím, ba ještě více: Kristova láska působila, že si přál trpět pronásledování, jestliže by tím někteří mohli dosáhnout spasení, které je v Kristu Ježíši, a dojít všeho, co s tím je spojeno, totiž věčné slávy. A nikdy bychom neměli zapomínat, že táž cesta je otevřena pro každého Kristova služebníka. I když je menší nádobou, než byl apoštol, přesto může mít stejnou snahu, stejná přání a tytéž cíle; to pak všechno u něho bude podle toho, jak bude jeho srdce naplněno Kristovou láskou.
Láska k lidu Páně, protože jsou Jeho lid, je jedním ze základních požadavků pro službu Kristu. Neboť taková láska se za působení Ducha Svatého stane podnětem k neúnavné oddanosti Pánu v práci pro věčné blaho duší. Kéž bychom si uvědomili, že již brzy skončí doba milosti, a že máme tento kratičký čas vykupovat k službě pro Něho a pro Jeho dílo ‒ každý na svém místě, kam ho Pán postavil, Jemu ke cti a k oslavení Jeho jména!
Byla to služba pro Boha a Jeho děti, která apoštolu Pavlovi přivodila vězení. On však tím nebyl roztrpčen. Petr píše: „Poněvadž spravedlivý sotva (= stěží) k spasení přichází, bezbožný a hříšník kde se ukáže?“ (1. Petr. 4,18) Chce nám tím říci, že Boha to stojí velikou námahu, aby věřící bezpečně dovedl k cíli. V Ep. Římanům 8,31-39 vidíme něco z práce a námahy, kterou Pán Ježíš i nyní ještě na sebe bere, když je pro nás přítomen u Boha. Také služba apoštola se vyznačovala bojem a namáhavou prací pro věřící (viz Kol. 1,24.28.29; 1. Tes. 2,9).
Slovo „spasení“ (soteria) v dnešním verši je možné přeložit i slovem blaženost, záchrana. Jako provinilí jsme potřebovali odpuštění, jako odsouzení jsme potřebovali ospravedlnění, jako lidé, kteří jsme byli v otroctví, jsme potřebovali vykoupení, jako nepřátelé smíření a jako ztracení záchranu, spasení. Boží spasení je vysvobození od jakéhokoliv nebezpečí, ohrožujícího nás v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti.