Jeremiáš 42,20+
Žádný z nás není bez chyby. Každý může někdy udělat nějakou chybu nebo se zmýlit. Takové chyby a omyly mohou být malé, ale i veliké a osudné. Když si například koupím šaty malé velikosti, není to nic tragického. Mohu je vyměnit za správnou velikost. Jestliže však servisní opravna u vašeho auta nedopatřením nedotáhne u jednoho kola matice, může taková chyba způsobit již na příštím kilometru skutečnou tragédii. V novinách pak bývají zprávy o nehodě, ba možná i úmrtní oznámení.
Ale největší chybou, jakou člověk může udělat, je, když se mýlí tak, jak to čteme v dnešním verši: za cenu své vlastní duše! Takový omyl má pak věčné následky a nelze ho odstranit nějakým křesťanským pohřbem ani krásným proslovem nad hrobem. Nemůže být větší chyba, než když někdo neposlouchá Bibli, nevěří Bohu a žije si, jako by Boha nebylo. To by byla ta největší, neodpustitelná životní pošetilost. Mohu se tě tedy zeptat: Co jsi až dosud udělal pro svou nesmrtelnou duši? Nepřenechávej, prosím tě, tuto tak důležitou věc nějaké náhodě! Rychle by se mohlo stát, že by pak už bylo příliš pozdě.
Bůh poslal Vykupitele, Ježíše Krista, na svět a na kříži Ho soudil pro cizí hříchy lidí a nechal Ho zemřít, aby také tvá duše mohla být zachráněna. Nechtěl by ses uchopit Jeho podané záchranné ruky?
Ti muži, jimž prorok musel adresovat slova dnešního verše, byli Izraelité. Přinutili proroka, aby se za ně modlil Hospodinu, aby jim oznámil cestu, po níž by měli jít. Působilo to dojmem, že jsou skutečně zbožní a že se bojí Boha. Ale co se nestalo! Když jim prorok přinesl Boží odpověď, a ta neodpovídala jejich přáním a očekáváním, vzepřeli se uposlechnout jí. Již dávno se totiž ve svých srdcích rozhodli, jakou cestou chtějí jít, a očekávali, že Boží odpověď bude jejich plány respektovat. Jenže Bůh nemůže sám sebe zapřít. Může s námi jít jen tehdy, jestliže my jdeme s Ním. Tito nešťastníci, kteří nechtěli uposlechnout Boha, ale sami si chtěli určit svou cestu, se mýlili za cenu svých duší. A žel, jak mnozí se jim podobají, zvláště mezi těmi, kteří se nazývají křesťané. Nepopírají sice, že Bůh existuje, dokonce uznávají, že Bible je Boží slovo, ale Boží slovo neposlouchají, protože ta cesta, kterou jim ukazuje, neodpovídá jejich přáním a plánům. Vědí, že je psáno: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího“ (Jan 3,3), ale nestarají se o to. Zdá se jim, že vnější znaky křesťanství ‒ křest a večeře Páně ‒ jim stačí, ale poslušnost vůči pravdě je jim naprosto cizí. Mýlí se, žel, za cenu svých duší. Jak hrozné!