Job 14,10
Tato vážná otázka je adresována srdci každého člověka anebo spíše každý by si ji měl položit. Je smrt ukončením lidského života, společným, nezměnitelným údělem všech lidí? Je opravdu skončením činnosti všech jeho schopností, jeho práce, jeho radostí i bolestí? Anebo je za hrobem nějaký jiný život za jiných podmínek? Ano, když člověk zemře, kde je potom? Materialisté odpovědí: Nikde, neboť smrtí zhasíná všechen život. Nemají však žádný důkaz pro toto své odvážné tvrzení. Uvádějí jen nějaké více či méně nejasné důvody, o nichž sami nemají žádnou jistotu. Je to ovšem pohodlné a nedá to žádnou práci tvrdit, že po smrti přestává jakékoli vědomí vlastní existence, protože tím je také odstraněno jakékoli zneklidnění, že bude soud a že každý člověk má před Bohem mravní odpovědnost za svůj život. „Jezme tedy a pijme, neboť zítra zemřeme!“ (1. Kor. 15,32) Kéž by žádný čtenář nepropadl takovému poblouzení mysli a nesnížil se na úroveň zvířete, pro něž ovšem smrtí končí jeho další existence.
Ať si materialisté tvrdí, co chtějí, v hloubi duše každého člověka jsou pochybnosti o takovém úplném zániku po smrti. Naopak podvědomí člověku říká, že jeho schopnosti zkoumat přírodu, měřit její síly a podmaňovat si je, schopnosti, z nichž ony nejlepší mu dovolují povznášet se k Stvořiteli a poznávat Ho, smrtí nekončí. Člověk má v sobě víceméně jasnou představu o nesmrtelnosti své duše, což je skutečnost, vyskytující se u všech národů. Nikdy neuspokojený duch člověka potřebuje vždy novou a novou potravu. Smrtí se před ním otevírají nezměřitelné šíře, a tak se ukolébává nadějí, že snad mu bude darován trvající blažený život.
Jenom Bůh může dát člověku dokonalé štěstí. A On to také chce učinit. Prorok Jeremiáš říká v Jeho jménu: „Neboť já znám myšlení, která myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji, a ne o trápení, abych vám dal budoucnost a naději.“ (Jer. 29,11+) A Pavel mluví o „blahoslavené naději“ a o „dobré naději skrze milost“, podílu všech, které Bůh skrze evangelium povolal k „dosažení slávy Pána našeho Ježíše Krista“ (Tit. 2,13; 2. Tes. 2,16.14). Štěstí spasených bude v tom, že budou s Ním, Jemu připodobněni, aby sdíleli Jeho slávu, jak On to říká Svému Otci v Ev. Jana 17,22. Náš Pán nepožaduje pro Svůj lid nic menšího. Neboť budeme hleděti na Jeho velebeníhodnou tvář a vidět Jeho krásu. Jaká je to blahoslavená a dobrá naděje a může být už nyní naším podílem, neboť se nemáme spokojovat s nějakým nejasným očekáváním, co bude za hrobem. Jak tedy zní odpověď na otázku: „Kam (člověk) odchází?“ Pro věřícího to je Boží vzácná jistota: „Býti s Kristem (je) mnohem lépe.“ (Fil. 1,23)