Žalm 95,6
Modlitba je dech duše. Boží děti mají být mnoho ve styku s Pánem na modlitbách. Často to bývají jen vzdechy, které vystupují vzhůru k nebesům, ale vykoupení si jistě dovedou najít čas, aby ve své světničce před Ním skláněli svá kolena. Toto není jen nějaká formalita, nýbrž vyjadřuje to hlubokou úctu a bázeň i pokoru, s níž bychom se měli blížit k Bohu. Toho si byli vědomi již starozákonní věřící. Eliezer, Mojžíš, Jozue, David, Šalomoun, Ezechiel, Daniel, Ezdráš a Nehemiáš poklekali a padali na svou tvář, když mluvili s Bohem. Také o našem drahém Pánu a Spasiteli čteme, že „poklekl“ a „padl na tvář svou a modlil se“ (Luk. 22,41; Mat. 26,39).
Věrný služebník Pána Pavel píše: „Klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Ježíše Krista.“ (Ef. 3,14) Když se loučil v Miletu se staršími z Efezu, „klekl na kolena svá a modlil se s nimi se všemi“. (Skut. 20,36) Také Petr se Štěpánem se modlili klečíce (Skut. 7,60; 9,40).
Ačkoli Bůh nehledí na to, co je navenek, nýbrž k srdci, líbí se Mu, je-li v našem zevním chování vyjadřována skutečná bohabojnost a závislost. Je-li náš vnitřní poměr k Němu správný, budeme to vyjadřovat i navenek. Cožpak je například možné, aby zdravý člověk šel do postele a chtěl se modlit pod teplou přikrývkou? A zda se nestává i v našich shromážděních, že někdy postoj bratří nebo sester při modlitbě je nenáležitý, ať už jde o modlitební či jiná shromáždění? Mysleme vždy na to, že jsme v přítomnosti svatého Boha a že tomu má odpovídat i naše chování.
Modlitba na kolenou je na místě pro každého člověka; vyjadřuje vztah stvoření vůči Stvořiteli. Tím spíše je náležitá pro každé Boží dítě. Daniel vytrvával věrně a neohroženě ve svém obyčeji modlit se třikrát denně Bohu na kolenou, i když to pro něho bylo spojeno s nebezpečím, že přijde o život. A my? Jistě si musíme se zahanbením přiznat sklon, jak lehko se dovedeme přizpůsobovat okolnostem!
Kéž nám Pán všem dá, abychom osobně i se všemi členy rodiny se modlili na kolenou k Bohu, našemu Otci, a k našemu Pánu Ježíši Kristu. Rovněž bychom si měli navyknout společně poklekat při vzájemných návštěvách před rozloučením. Pán nám z toho všem způsobí velké požehnání a vědomí o našem spojení v Boží lásce se stane vroucnější.
Opravdu se modlit znamená ptát se na Boží myšlenky a vyprošovat si Jeho božskou moudrost pro všechny naše záležitosti. Znamená to čekat na Něho a na Jeho milostivé vedení. Modlit se neznamená rozvádět před Ním své vlastní myšlenky a plány a pak prosit o Jeho uznání a pomoc. Jak často ale, žel, se to stává v našem životě! Skuteční modlitebníci čekají na Boha, aby poznali Jeho myšlenky.