Mnozí křesťané, zvláště ti, kteří jsou v Božím slově málo zběhlí, mají o ďáblu vlastní představy, které se většinou opírají o lidské tradice. Neznají však ďábla, jak nám ho vykresluje Písmo svaté: je to mocný nepřítel, veliký protivník Boha a také věřících. Mnozí říkají, že nejlepším prostředkem, jak přemoci satana, je úplně ho ignorovat, dělat, jako by tu vůbec nebyl. Takováto myšlenka je Božímu slovu naprosto cizí. Ďábel je naším osobním odpůrcem, nepřítelem, který nám strojí úklady a snaží se nás sehltit. Musíme mu vzdorovat a nesmíme čekat, že Bůh mu bude vzdorovat namísto nás, anebo že Pán Ježíš nás bude před ním střežit a chránit. Sami se mu musíme postavit na odpor, jakmile se blíží, a to jsouce pevní ve víře. Slovo „pevní“ ukazuje na to, že jde o dlouho se táhnoucí boj, který klade na bojovníka nejvyšší nároky.
Satan má zvláště zaměřeno na nás, věřící, neboť nevěřící jsou i tak již jeho otroky, a čím více v tom budeme mít jasno, tím lépe se budeme ozbrojovat proti jeho zlým útokům. „Oblecte se v celou zbroj Boží, abyste mohli (ob)stát proti klamům ďábelským.“ (Ef. 6,11+) Máme k dispozici Boží zbraně. Jestliže je používáme v moci víry, nepřítel od nás uprchne. Zvláště meč Ducha, jenž je Boží slovo, je nejlepší zbraní k odrážení toho mimořádně zlého nepřítele a k zahnání ho na útěk. Také náš drahý Pán zvítězil nad tím velikým pokušitelem, když ten k Němu přistoupil na poušti, Božím slovem: „Psáno jest.“ Buďme Jeho následovníky.
Když se v dřívějších dobách lovci v Africe účastnili lovů safari, dali v noci udělat veliké ohně, aby dravá zvěř byla držena dál od tábora. Brzy ráno, když už oheň jen slabě hořel, lovci kolem sebe často vídali páry svítících očí a mohli rozeznat obrysy zvířat. Dokud plameny ohně hořely jasně a vysoko, držely se ony šelmy daleko zpět, ale jakmile oheň polevoval, plížily se zase blíž.
Tomuto obrazu dobře rozumíme. Dokud „plamen víry“ hořel jasně a vysoko, nebo jinak řečeno: dokud Duch Svatý mohl působit v moci a síle, držely se zlé moci v určité vzdálenosti, kterou zachovávaly. Toto může také být důvodem, proč se věřící před padesáti a více lety méně dostávali do styku s okultními věcmi. Přirozeně že i tenkrát ďábel pracoval a snažil se působit křesťanům škodu. Dnes však nevěra na široké frontě postupuje vpřed. Nejhorší by bylo, kdybychom si toho nevšímali a cítili se sebejistí.
Mladí věřící jsou ještě více ohroženi než zkušenější, protože často nechápou nutnost praktického oddělení od světa a jeho způsobu života. Působící silná touha po vědění a nezkrotná zvědavost bývají u mladých lidí mnohonásobně silnější než uvědomování si nebezpečí, do něhož se dostávají. Ale skutečný učedník Pána by se vždycky měl dát varovat. ‒ Jenom ten, kdo si je vědom vlastní slabosti a bezmocnosti, může také s dobrým svědomím počítat s mocí Pána ‒ a s Jeho ochranou. Pak už se vůbec nemusí obávat těch věcí, kterých v opačném případě je třeba opravdu se bát.