1.Paralipomenon 29,14
Tak to řekl král David ve své děkovné modlitbě, když na jeho výzvu: „Kdo jest, ježto by něco chtěl dobrovolně obětovati dnes Hospodinu?“ (5. v.) izraelský lid se šťastným srdcem přinesl mnoho darů. Také David za celou dobu své vlády nashromáždil a daroval pro Boží dům mnoho pokladů. Stali se tím snad on a jeho lid chudšími, když takto dobrovolně darovali Pánu? Davidova děkovná modlitba svědčí o opaku; byli bohatí, přebohatí v Pánu ‒ tak šťastní, že David mohl jen pokorně prosit, aby jim Bůh zachoval v srdci takovéto smýšlení. Všichni zúčastnění si rovněž byli hluboce vědomi toho, že všechny pozemské majetky, které měli, jim byly dány Pánem a vlastně tedy patřily Jemu, takže to, co obětovali, bylo jen od Něho: „Od tebe jest zajisté všechno, a (i to) z ruky tvé dali jsme tobě.“
Kéž by takové blahé smýšlení srdce bylo též podílem nás všech. Kdo patří Pánu a je Božím dítětem, může být v jednoduchosti srdce správcem (šafářem) všech darů, které mu Bůh dal.
Král David zažil ke konci svého života jistě velikou radost, neboť jeho syn měl postavit Bohu dům. Proto se obrátil na lid s výzvou, jejímž výsledkem, jak praví letopisec, bylo, že „veselil se lid, že tak ochotně obětovali, neboť celým srdcem dobrovolně obětovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou“. (9. v.) Tento stav srdce způsobil sám Bůh, a výsledkem bylo, že David chválil a oslavoval Boha.
Ačkoli David byl král a jistě mohl říkat, že má veliké bohatství, přesto říká, že je závislý na Bohu. Veřejně vyznává: „Neboť kdo jsem já, a co jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě…?“ (14. v.)
Je to také naše řeč? Mnozí z nás žijí v dobrých poměrech. I my bychom měli mít jasno, že všechno, co máme, pochází od Boha. Pak také budeme mít správný poměr k hmotným věcem a budeme jimi disponovat podle Božích pokynů. S vděčností smíme přijímat, co nám Bůh dává v pozemském majetku. Je to Boží dar a Boží požehnání. Jestliže Mu z toho můžeme zase něco vracet, tedy jen proto, že On napřed naplnil naši ruku. Na to bychom nikdy neměli zapomínat.
„Kde mysl Bohu oddaná vše věnovat chce pro Pána,
On darů těch si posvětí a nových dává k oběti.“