2. Mojžíšova 10,9
Proč tu Mojžíš požaduje, aby nic z toho, co patřilo Izraelitům, nezůstalo v Egyptě? ‒ Egypt představuje svět bez Boha, a chce-li někdo sloužit Pánu, musí se od světa oddělit. Faraón však chtěl dosáhnout, aby to nejdražší, co měli, zůstalo zpět: jejich děti!
Zda nám to nemá mnoho říci? Jako věřící, kteří musíme žít uprostřed tohoto světa, i když nejsme „z tohoto světa“ (Jan 17,15.16), bychom měli nad svými dětmi bdít, protože jsou vystavené útokům satana. Boží slovo nás poučuje, že rodiče jsou odpovědni vychovávat své děti jako učedníky Páně (Ef. 6,4).
Je jisté, že nemůžeme své děti chránit před všemi vlivy světa, v němž ony žijí stejně tak jako my (Jan 17,11). Jenom osobní vztah k Pánu Ježíši, pravé obrácení z víry, je povede k tomu, že se nejen navenek oddělí pro Pána, nýbrž že budou i v oddělení svého srdce žít pro Krista a z lásky k Němu. Ale nevystavujme je všem možným mravním a duchovním nebezpečím v tom, co čtou a vidí anebo kam chodí!
„Cestou tří dnů půjdeme na poušť, a obětovati budeme Hospodinu, Bohu našemu, jak nám rozkázal.“ (2. M. 8,27) Pro Mojžíše bylo Slovo jeho Boha rozhodující a 11. kapitola Ep. Židům nám sděluje, že on vírou opustil Egypt a nebál se zuřivosti krále; neboť neochvějně vytrval, jako by viděl Neviditelného. Jenom Boží bázeň a respektování Jeho slova nás může udržovat v nutném odstupu od světa. Jen tak budeme chráněni před všemi náboženskými zásadami, které nesouhlasí s Písmem svatým. A tak budeme také mít sílu udržovat velebení, které nám Bůh, Otec dal jako nejvyšší výsadu.
„Vyjděte z prostředku jejich… a nečistého se nedotýkejte,“ říká apoštol Korintským (2. Ep. 6,17). Avšak nepřítel je ve své lsti stejný, jako byl za dnů Mojžíše a chce nám namlouvat: „Jděte vy sami, muži, a služte Hospodinu, neboť toho vy toliko žádáte.“ (2. M. 10,11) V některých zemích není dnes dovoleno, aby děti byly přítomny křesťanským shromážděním, spojeným s poctou Bohu. Teprve osmnáctileté smí doprovázet své rodiče. Jaká úsilí vynakládá nepřítel i mezi námi, aby přiměl rodiče nebrat své děti do shromáždění s velebením! Prý je toho na ně příliš mnoho, brát je s sebou a pak ještě je nechat jít do nedělní školy. A věřící nebývají na rozpacích omlouvat to, ale to nic nemění na skutečnosti, že v pozadí za vším je nepřítel a chce dosáhnout svého cíle. On velice dobře ví, jak přístupná jsou srdce dětí. O jednom velikém dnu obětí, velebení a Bohem darované radosti čteme v Nehemiáši 12,43: „Ano i ženy a děti veselily se.“