Jak můžeme obsah nadepsaného verše uskutečňovat v každodenním životě? Musíme přece do školy, do práce, máme spoustu práce doma, povinnosti rodičů k dětem… a vůbec dnes jsme stále v nějakém napětí a v spěchu, dokonce, i když máme volno.
Jak tedy můžeme zůstávat v Boží lásce? Na objednávku to nejde, o tom jsme se už jistě přesvědčili. Míváme sice přes den chvilky klidu a také hodiny strávené při Božím slovu nebo ve shromáždění při lámání chleba a v modlitebním shromáždění. Ale to často nestačí, i když nám to bývá vždy novou vzpruhou. Každodenní starosti a napjaté situace nás okrádají o čas a pomalu nám zase všechno odejmou. My si ale při tom všem přece přejeme, aby Bůh v nás zůstával.
Každý křesťan by také rád do sebe načerpával Boží lásku. Ale zcela jistě si jí nemůže udělat zásobu. A šťastné obecenství s Bohem, z něhož jsme se včera radovali, dnes může být už jen vzpomínkou. Má-li být radost z Boží lásky skutečností i dnes, musíme nutně každý den začínat tím, že se budeme dívat na našeho velikého a milujícího Boha. I když Boží lásce málo rozumíme, smíme si být jisti, že ona je ve skutečnosti mnohem větší. Kdyby nikdo na zemi neprokazoval lásku, láska našeho Boha by tu byla vždy, bez závislosti na lidech, kteří v sobě lásku nemají.
Ale chceme opravdu zůstávat, spočívat v Boží lásce? Bez lásky nemůže být žádné plné obecenství s Bohem. A bez každodenního obecenství s Bohem je všechno zploštělé a fádní. Bůh láska jest! A z toho žijeme oba ‒ ty i já.
Bůh láska jest ‒ jak potěšující to je slovo ve světě plném hříchu, bídy a utrpení, a to zvláště vzhledem k budoucnosti. Nikdo neví, co nám přinesou další dny. Budoucnost je před námi v mlze. Ale křesťan, chodící s Bohem, se nebojí. Jemu je ten výrok Písma: „Bůh láska jest“ jako pevná skála v rozbouřeném moři. Jistě, Bůh je láska, a to nejen ve dnech radosti, ale i tehdy, když se do našeho srdce nastěhuje zármutek a utrpení.
Ve světě se zdá, jako by mnohé popíralo pravdu tohoto verše. Vždyť na zemi je opravdu tolik utrpení a bídy, že mnozí si až zoufají. Kdo by spočítal všechny vdovy a sirotky a tak mnohá zlomená srdce v městech i na venkově, v chalupách chudých i v palácích bohatých? Tváří v tvář takové bídě je pochopitelné, že snadno vyvstává otázka: „Je to možné, že Bůh je láska?“
Tak se ovšem ptají jen ti, kteří dosud neznají Boha a Jeho spasení. Mohli bychom mít nějaký větší důkaz o Jeho božské lásce, než že nám daroval Svého jednorozeného Syna? Blaze všem, kteří přijali Krista jako svého Spasitele a Vykupitele! Ti mohou říkat: „My jsme poznali a uvěřili lásce, kterou Bůh má k nám.“
Milý čtenáři, který ještě nejsi spasen, svěř se plně té lásce a poznáš, jak ona tvé srdce zbohatí a učiní je šťastným pro tento čas i pro věčnost!