Duchovní boj s sebou nese i strádání a utrpení. Zdalipak se nám už někdy nevkrádala myšlenka vzdálit se trochu z tohoto boje, který tolik vyčerpává naše nervy, a s větším klidem a nerušeně užívat poněkud krásných (nikoli zlých) stránek tohoto života? Apoštol nás vybízí, abychom se jako dobří vojáci Ježíše Krista nevyhýbali boji, nýbrž podíleli se na souženích. Pán ví, že přitom také potřebujeme chvíle oddechu.
Nepřítel by tak rád zaplétal vojáky Ježíše Krista do různých zaměstnávání života. Když Židé, kteří se navrátili z babylonského zajetí, začali při opětné stavbě chrámu zakoušet odpor od svých nepřátel, přestali nakonec stavět Boží dům a věnovali se namísto toho stavění vlastních domů, obkládaných dřevem. „Je-li vám čas, abyste vy seděli (= bydlili) v domech svých táflovaných, a dům tento pustý stál?“ (Agg. 1,4) Chtějme se líbit Tomu, jenž nás najal na vojnu (kap. 2,4b+)!
Toto napomenutí je naprosto jednoduché a dobře srozumitelné. Každý člověk ví, že válka s sebou nese útrapy a strádání, jimž se věrný, svědomitý voják nemůže vyhnout. Jenže v lidské válečné službě bývají doby dovolené a nakonec i čestné propuštění. Avšak voják Ježíše Krista nic takového nezná; jeho služba trvá bez přerušení dál a nepřestane dříve, dokud ho Pán nezavolá domů. Sám také nezná nějaké doby pokoje a míru. Stále se nalézá v zemi nepřítele, a proto je ustavičně připraven bojovat. Je to jistě únavné a vytrvat můžeme jenom „v Pánu a v moci síly jeho“. (Ef. 6,10)
Dobrý voják Ježíše Krista se dále nezaplétá do záležitostí života. Ne snad, že by křesťan, a i pracovník v díle evangelia, neměl nebo nemohl mít vedle toho nějaké pozemské povolání! Nemá se však do toho zaplétat, tj. jeho povolání nemá natolik ovlivňovat jeho práci a myšlení, že zájmy Toho, jenž ho získal na vojnu, tím budou trpět; nesmí také vést k tomu, aby naše oddělení od světa a jeho ducha tím utrpělo nějakou újmu. Křesťan je především bojovníkem Páně, vojákem Ježíše Krista, a teprve pak člověkem, který pracuje pro živobytí svoje a své rodiny. Přitom se, Bohu díky, nenalézá pod nějakým železným zákonem, pod nějakým tvrdým „musíš!“, nýbrž slouží radostně a v svobodě Ducha, jsa podněcován láskou srdce Páně.
Kdysi jsme byli hříšníci a nyní stojíme před Bohem jako z milosti spasení. „Tu není ani Žid, ani Řek, ani sluha (= otrok), ani svobodný, tu už není ani muž, ani žena; neboť vy všichni jedno jste v Kristu Ježíši.“ (Gal. 3,28+) Žádný křesťan není postaven nad druhým. Všichni, kteří „konáme vojenské služby“ (kap. 2,4+), se máme chovat tak, abychom se líbili Tomu, který nás najal na vojnu. Bude tomu tak jen tehdy, budeme-li se bez diskutování podřizovat Bohu a Jeho slovu. Avšak jak často se ještě stává, že míváme námitky proti jasným pokynům Jeho slova! Jak často se nám nedostává jednoduché poslušnosti! Jak často se ještě ohlížíme napravo nebo nalevo, namísto abychom se dívali jen na našeho Vůdce! Buďme tedy „dobrými vojáky Ježíše Krista“, schopnými také úspěšně vést dobrý boj víry.