Jan 6,40+
Tři mladí muži, dobří přátelé, projevili po jednom evangelizačním shromáždění přání promluvit si o některých otázkách. Domluvili se a setkali se v stanovenou hodinu s jedním věřícím křesťanem. Bylo jasně vidět, že jsou si vědomi, že před svatým a spravedlivým Bohem jsou hříšníci, ale měli ještě nějaké potíže, aby Bohu s vyznáním své viny ukázali celý svůj život. Bylo jim jasné, že musí svůj život úplně změnit, ale nevěděli, zda namísto toho dostanou něco lepšího. Onen křesťan je pomocí Bible mohl přesvědčit, že mohou očekávat úžasná požehnání, která se vůbec nedají srovnat s tím, co nyní mají.
Jeden z nich, který nejvíce mluvil, měl nakonec ještě jednu námitku: „Co je vlastně platné mluvit o uvěření v Krista, když přece je možné uvěřit jen na základě působení Ducha Svatého? Víte, já vám to musím říci: Já prostě nemohu uvěřit!“ ‒ Onen věřící křesťan odvětil: „Mám obavy, že u vás nejde o to, že nemůžete, ale že nechcete. Dejme tomu, že byste mohl uvěřit. V tom případě se vás ptám: Chcete nyní přijmout Pána Ježíše za svého osobního Spasitele?“ Oči všech byly upřené na mladého muže a všichni s napětím čekali, co odpoví. Po kratší přestávce onen služebník Páně opakoval svou otázku: „Chcete dnes, ano, nyní přijmout Pána Ježíše za svého Spasitele?“ Oči toho mladého člověka se zalily slzami, když řekl: „Chci!“ ‒ Nyní mu bylo jasné, že Bůh ho chtěl už dávno spasit, ale že také on sám musí chtít.
Ve verši, který předchází nadepsanému, jde o vůli Boha, Otce, kterou Syn měl naplnit: „Tato pak jest vůle toho, který mne poslal, abych ze všeho, co mi dal, ničeho neztratil, ale vzkřísil to v poslední den.“ (39. v.+) Všichni věřící ‒ jejich tělo, jejich duch a jejich duše ‒ jsou tu tedy viděni jako dar Otce Synu. Syn nechce nic z toho ztratit. Jaká je to jistota pro věřícího! Jestliže zemře, jde jeho duch a jeho duše k Pánu do slávy, zatímco jeho tělo spočívá v zemi. Ale Pán Ježíš to tělo vzkřísí v poslední den, aby všechny v dokonalém stavu postavil před Bohem.
Naproti tomu nadepsaný verš mluví o vůli Otce, která se týká každého. Každý, kdo vidí Syna Božího a vírou Ho přijme, je spasen a má věčný život. Kdo se na Něho dívá jen jako na nějakého dokonalého člověka anebo jako na nějaký vzor pro lidstvo, nepoznává Ho a neuznává jako Syna Božího. Aby hříšník mohl být spasen, je třeba víra v Božího Syna, který byl poslán z nebe. Každá jiná víra či každý jiný názor ohledně osoby Pána Ježíše ponechává člověka v jeho zkaženém a ztraceném stavu.