2. Mojžíšova 4,2
Lidé si obvykle myslí, že velikých cílů je možné dosáhnout jenom velikými prostředky. Bůh však usuzuje jinak. I Mojžíš se tomu naučil. Když ho Bůh povolával u hořícího keře, vznáší vždy nové a nové otázky a Bůh je ve Své blahosklonné milosti nenechává bez odpovědi, protože chtěl Mojžíše použít takového, jaký právě byl, chtěl upotřebit i to, co měl ve své ruce. Táž hůl, s níž Mojžíš pásl Jetrovy ovce, se měla stát nástrojem jak k vysvobození izraelského lidu a k provádění úderů kázně na egyptskou zem, tak i k tomu, aby vykoupenému Božímu lidu byla otevřena cesta mořem a žíznícím zástupům Izraele na poušti otevřena skála, takže vody tekly v proudech.
Bůh používá slabé nástroje, aby naplnil Své rozsáhlé úmysly. Hůl, „beraní roh“ (Joz. 6,5), „pecen ječného chleba“, „hliněný džbán“ (Soud. 7,13.16), „pastýřský prak“ (1. Sam. 17,50) ‒ to vše může v Boží ruce sloužit k provedení díla, které si předsevzal. Bůh může pro Svou službu použít stejně dobře jednoho „červa“, jako i „pálící slunce“ a „žhoucí vítr východní“ (viz Jonáš 4).
Kéž bychom si z toho vzali ponaučení, odložili lidské námitky a chtěli skládat svou plnou důvěru v Bohu, když nás povolává k nějaké službě anebo nás chce nějak použít! Bůh ví a vidí, co je v naší ruce. Každému ze Svého lidu určil nějaké místo a dal dary a schopnosti, aby byl splněn nějaký stanovený úkol. Kéž bychom, stále si vědomi své slabosti, přenechávali Bohu volbu prostředků, skrze něž chce působit a oslavit se. V tom je pravé tajemství síly (přečti si 2. Kor. 12,9.10).
Mojžíše by nikdy nebylo napadlo, že obyčejná pastýřská hůl se může stát něčím, co by Bůh mohl použít. Jenže On, který může způsobit cokoli i bez jakéhokoli prostředku, chce tu hůl použít a uděluje tím Mojžíšovi lekci, že Jemu není nic příliš malé, je-li to použito v podřízenosti Jeho vůli. A tak se z hole stal had, a Mojžíš ho musí ‒ naprosto proti pravidlům přírody ‒ uchopit za ocas; pak se proměňuje zase v hůl: „… aby věřili, že se ukázal tobě Hospodin.“ (2. Mojž. 4,5)
„Co jest to v ruce tvé?“ ‒ tato otázka je adresována i nám. Ať je to cokoli, dejme Mu to jen k dispozici: svůj čas; lásku k Němu, projevovanou při Jeho lidu; svůj zájem o Jeho dílo, vyjadřovaný opravdovou modlitbou; věrnost vůči Němu k povzbuzení spoluvěřících! I když se nám to vše jeví chatrné a slabé, jedno zakusíme: Bůh má moc vložit své požehnání i na sebemenší věc, jen když je Mu dána k dispozici!