Žalm 102,7.8
Cesta Pána Ježíše na této zemi se vyznačovala nesmírnou osamělostí. Žádný člověk nebyl tak sám ve svých citech a tak nechápán ve svých myšlenkách jako On. Lidé kolem Něho slyšeli Jeho slova a viděli Jeho činy, tak veliké a mocné, avšak nerozuměli Mu. Učedníci, kteří s Ním chodili plné tři roky a tak mnoho toho s Ním prožili, byli neschopni pronikat do Jeho myšlenek a takto s Ním mít obecenství. Když mluvil o Svých utrpeních, která měl podstoupit, rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší!
A když byl v Getsemane v urputném boji a před Ním byla všechna hrůza oněch temných hodin na kříži, usnuli, namísto aby s Ním bděli. Když přišli nepřátelé, aby Ho jali a odvedli spoutaného, rozprchli se úzkostí a nechali Pána samotného. V nesmírně trpkých hodinách oné památné noci, kdy byl vydán, Pán očekával na potěšitele, ale žádné nenalezl. Sám, úplně sám, opuštěn všemi, kteří Ho milovali, prožíval onu noc. Jak hluboce asi musel cítit osamělost a nepochopení!
Ale vrcholem Jeho osamění bylo, když visel v oněch třech hodinách temnosti na kříži. Bůh, v něhož vždy skládal Svou důvěru, a s nímž šel po Své cestě v dokonalém obecenství, se tam musel od Něho odvrátit, protože, obtížen cizí vinou, nesl soud za hřích. Jak velebeníhodný je náš Pán, že se nedal ničím od té cesty odradit, až nakonec vítězně zvolal: „Dokonáno jest!“
Možná, že jsi už dlouho nemocen anebo churavý a tím jsi osaměl. Dříve pravidelně chodila nějaká návštěva. Ale dnes se ti zdá, jako by snad s tebou opravdu už nikdo necítil. Samota se často snáší tíže než bolesti.
V Bibli je také příběh jednoho člověka, který byl nemocen plných 38 let a musel zvolat: „Já nemám nikoho!“ (Jan 5) Jednoho dne šel Ježíš okolo místa, kde on ležel s mnoha jinými nemocnými, a On ho nepřehlédl.
Milý příteli, On nepřehlíží ani tebe. Je s tebou jako Někdo, jenž jako nikdo jiný musel zakusit, co to znamená být sám. Během Svého života musel zakoušet nejen nepochopení a odpor náboženských vůdců národa; ani Jeho nejbližší příbuzní Mu nerozuměli. Byl tu osamělým cizincem z nebes! Ale jak osamocen byl teprve na kříži, když musel tu nesnesitelnou samotu vyjádřit slovy: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Tak sám jako byl On, jsi nebyl ještě nikdy. V každé chvíli, i v té nejosamělejší, byl a je s tebou Bůh. I když se ti zdá, že z toho nic nepociťuješ, raduj se z Jeho příslibu. Pán tě neopouští. On, jenž také pro tebe prodělal tu nejhlubší osamocenost, ti nyní říká: „Aj, já s vámi jsem po všechny dny!“ (Mat. 28,20)