1. Petra 2,21
Pán Ježíš je pro nás dokonalým vzorem. Dívat se na Něho je pro nás vždy poučné a požehnané. Jeho chování je měřítkem, jak se máme chovat i my. Pozorujme Ho třeba, jak se choval před nepravým soudcem. Vybídl snad Svůj hlouček učedníků, aby se opásali mečem a zasadili se o Jeho čest? Připomínal onomu muži, jenž Ho soudil, tak mnohá dobrodiní, která prokázal Svému národu? Nikoli. Díval se přes Piláta, Herodesa, velekněze a zákoníky dál a mohl říci: „Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec?“ (Jan 18,11) Hleděl do budoucnosti a řekl Svým nepřátelům: „Od toho času uzříte Syna člověka sedícího po pravici moci (Boží), a přicházejícího na oblacích nebeských.“ (Mat. 26,64) Jaká tu byla moc, vysoko se povznášející nad všechno přítomné! Tisícileté království se všemi svými radostnými věcmi a slavnými požehnáními se už skvělo v dáli a vrhalo své paprsky na tmavou stezku Muže bolestí. Uprostřed posměchu, nadávek a zlého zacházení od provinilých hříšníků zůstával tichý a tiše vše snášel a trpěl. Předával se Tomu, který spravedlivě soudí (1. Petr. 2,23).
Jako On, měli bychom i my zaujímat týž postoj vůči zkouškám a těžkostem současné doby, i k utrháním od světa. Měli bychom se na všechno dívat ve světle slavné budoucnosti. „Mírnost vaše známa buď všechněm lidem,“ říká nám jiný trpitel, „Pán blízko!“ (Fil. 4,5) Nepokoušejme se odvracet od sebe vlastní silou současné utrpení, nýbrž chovejme se jako náš Pán!
Máš-li těžkosti se spoluvěřícími, když stavějí tvou trpělivost na zkoušku, pozoruj Pána Ježíše, jak On jednal se Svými učedníky.
Jistěže se nás dotýká třeba ješitnost druhých. I Pán musel toto snášet u Svých učedníků. A co třeba, dojde-li k špatné náladě? Marta jí byla ovládnuta, když si Mu stěžovala na svou sestru. Pán se však nedal ovlivnit ani špatnou náladou, ani nepřívětivostí.
Chladná lhostejnost vůči druhým lidem a sobecká péče o sebe nám jistě bývají protivné a těžko je snášíme. V tomto směru Pán Ježíš toho musel mnoho snášet u Svých učedníků. Prosil je, aby bděli ‒ a nalezl je spící; když mluvil o Své smrti ‒ oni myslí na své postavení a čest v království; když mluvil o Svém odchodu ‒ nikdo se Ho netáže: „Kam jdeš?“ A na rozbouřeném jezeře se báli o vlastní bezpečnost.
Ale pýcha, lhostejnost, špatná nálada, nevědomost a neduchovnost projevující se vždy znovu u učedníků nepřiměly Pána k tomu, aby se od nich oddělil. Na konci společně prošlé cesty je jim stejně blízký jako kdykoli předtím (Jan 13 - 17). Působili Jeho srdci mnoho práce a neustále zaměstnávali Jeho trpělivost; měl je proč varovat, poučovat, kárat a trestat; avšak nikdy se jich nevzdal. Jak dokonalý byl náš Pán a jak nezměněná je Jeho láska k Jeho lidu!