Jeremiáš 23,29
Nepřítel dnes působí svou lstí, aby přivedl Boží děti k stále většímu přizpůsobování se světu. Přitom je nejen velké nebezpečí, že budou opomíjet Boží slovo, nýbrž že se budou snažit přizpůsobovat Písmo svaté svým cestám.
Může se stát, že nechceme své cesty uvádět do souladu s Písmem. Proto bývá činěno tak mnoho obrovských pokusů k dokázání, že Bible míní něco jiného, než co říká. Žádná vláda by nedovolila nějakému soudci zabývat se případem, kdyby mu již od počátku šlo o to, dojít k předem pojatému soudnímu rozhodnutí. Žel, v takovém duchu a smýšlení často bývá hledáno „větší jasno“ v Písmu.
Myšlenky Páně bychom měli přijímat s naprosto jinou myslí. Používáme-li Boží slovo jen k tomu, abychom jím podpírali své vlastní názory, nalezneme zdánlivě, oč usilujeme, a budeme pak sami sobě blahopřát k úžasné „pravdě“, o níž si myslíme, že jsme ji objevili. Jestliže však budeme Boží slovo zpytovat s prostou myslí, abychom poznali mysl Páně, ať už Boží slovo je proti našim myšlenkám či nikoli, budeme schopni poznávat a učit se, neboť „Pán… vyučuje tiché cestě své.“ (Ž. 25,9)
Jenom čteme-li Písmo s takovou pokornou a nepředpojatou myslí, budeme moci říkat: „Rozkazové (= ustanovení) Páně (jsou) přímí, obveselující srdce.“ (Ž. 19,9) Chtějme tedy Jeho slovo střežit s prostou myslí, neboť On je nikdy nezmění!
Známý evangelista George Whitefield (1714 - 1770) kázal jednou večer na text podobenství o deseti pannách (Mat. 25,1-13). Poukázal přitom zvláště na výrok Pána: „I zavřeny byly dveře.“ (10. v.+)
Mezi posluchači byli též dva lehkomyslní mladíci. Jeden z nich přitom poznamenal svému příteli: „To není nic důležitého. Když se jedny dveře zavřou, otevřou se jiné!“
Jak velký byl ale jejich údiv, když slyšeli, jak onen Boží posel dodal: „Možná že mezi námi jsou natolik bezstarostní hříšníci, kteří pohrdají Božím slovem a varováním a ve svém srdci si říkají: Ach, co na tom! Zavřou-li se jedny dveře, však se otevřou druhé. Ano, máte pravdu, ale já vám povím, co jsou ony druhé dveře: jsou to dveře do zatracení, do pekla a věčných muk.“
Bylo vidět, že oni mladíci byli zaraženi. Kdo jiný než Bůh mohl vložit právě v této chvíli jejich slova do úst onoho kazatele? Jeden z nich se celým srdcem obrátil k Pánu Ježíši.