Efezským 1,15.16
Má-li v našich srdcích zůstat uchována láska ke všem svatým, je třeba, abychom se nedívali na chyby Božích dětí zvětšovacím sklem, abychom k nim nepřistupovali s malichernou nevraživostí, nýbrž abychom se na tyto věřící dívali z hlediska vzácnosti Kristovy krve jako na drahé předměty Jeho lásky a milosti. Takto se stanou vzácnými i nám, a my je budeme mít rádi i přes jejich chyby a nedostatky a budeme se snažit pomáhat jim. Přitom je ovšem nutné, abychom si byli vědomi vlastní nemohoucnosti a svých slabostí, a abychom se nestavěli nad spoluvěřící, nýbrž v pokoře a tichosti pod ně.
Služba je podílem všech svatých. „Skrze jednoho zajisté Ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme… a všichni v jednoho Ducha zapojeni jsme.“ (1. Kor. 12,13). Jako jsou jednotlivé údy těla vzájemně odkázány na sebe, podobně i údy Kristova těla. Má-li být působen růst těla k vlastnímu vzdělávání, musí si údy vzájemně pomáhat.
Jak vzácná je taková vzájemná služba svatých před Bohem, vysvítá mimo jiné z apoštolových pozdravů svatým v Římě (Řím. 16). Jak je to povzbuzující, když tak milým způsobem tam vzpomíná pracovitého úsilí v Pánu nejen u bratří, ale i u sester. Navěky jsou v Božím slově zachována jména těch věrných služebníků a služebnic Páně z Říma. On nikdy nezapomene takových prací oddané služby. Přijde, a odplata Jeho s Ním, aby odplatil každému podle jeho skutků (srov. se Zjev. 22,12). Co obdržíme my?
Kterému z místních shromáždění věřících by dnes apoštol mohl říci totéž? Kristus zaujímal v srdci Efezských pravé místo, takže se tam svatí nalézali též v správném duchovním stavu. Víra v Krista a láska k svatým patří k sobě; jedno je ovocem druhého. Jestliže Kristus nemá v našich srdcích to místo, které mu náleží, nebudou v něm mít patřičné místo ani věřící. Efezští milovali nejen některé ze svatých, jejichž povaha a zvyky jim byly milé ‒ měli lásku ke všem svatým.
Z toho ovšem nelze uzavírat, že můžeme mít obecenství se všemi věřícími stejnou měrou; to není možné. Ale měli bychom je všechny milovat jako Boží děti; musíme se na ně dívat z Jeho hlediska, nikoli z našeho. S některými Božími dětmi můžeme být zvláště úzce spojeni; toto může být často dokonce velice vzácné. Sám náš Pán byl s některými Svými učedníky důvěrněji spjat než s jinými, ale Jeho láska byla ke všem stejná. Tak by tomu mělo být i u nás. Pán miloval všechny Své učedníky, protože byli Jeho, a i my smíme milovat všechny svaté, protože všichni Mu patří a jsou Mu vzácní. Budeme-li mít rádi jenom ty, kteří jsou s námi stejného smýšlení, bude to víceméně sebeláska, která se vždy staví do cesty pravé lásce ke všem svatým. Proto chtějme více pěstovat lásku ke všem věřícím a nechat ji působit!