Koloským 2,13.14+
Základem odpuštění je veliké dílo, které náš Pán dokonal na kříži. Jenom Bůh zná cenu toho díla; neboť odpuštění musí odpovídat spravedlnosti.
Je důležité vědět, jak Bůh může odpustit, aniž by to nějak bylo na újmu charakteru Jeho spravedlnosti. Je nám to jasně ukázáno na kříži. Zároveň se tam však také zjevila Jeho láska k hříšníkovi jako nikde jinde.
Odpuštění hříchů je tedy založeno na tom tenkrát dokonaném díle a nikdy nemůže být od něho odděleno. Proto čteme: „V němž máme vykoupení skrze krev jeho, (totiž) odpuštění hříchů podle bohatství milosti jeho.“ (Ef. 1,7)
Bylo tedy nejvýš důležité, aby toto Boží odpuštění bylo po smrti a zmrtvýchvstání Pána ihned rozhlášeno. A vskutku, jakmile byl z nebe seslán Duch Svatý, apoštolé kázali odpuštění hříchů. Petr se obrátil na Židy a usvědčil je ze zločinu, že zavraždili toho Svatého a Spravedlivého a dali před Ním přednost vrahovi (Skut. 3,14). Připomněl jim, jak Bůh skrze proroky již dříve oznámil, že Jeho Syn má trpět a řekl jim: „Čiňte pokání a obraťte se, aby byli shlazeni hříchové vaši.“ (19. verš)
Epištola Koloským nám ukazuje věřící jako ty, kteří ještě chodí po této zemi. Žijí v naději na slávu, která je sice pro ně chována v nebesích (1,5), avšak je potvrzena skrze Krista, který v nich přebývá (1,27). Ale jaké právo jsme měli na tu slávu? Nebyli jsme lepší než jiní lidé. Nebyli jsme pod zákonem, ale požadavky zákona odpovídaly Boží svatosti, před níž nemůže obstát něco nesvatého. I kdybychom se všemožně usilovali stát se svatými, byl by nás onen zápis v ustanoveních (zákon), postavený proti nám, odsoudil a zatratil, kdybychom třeba jen v jednom přikázání klopýtli (por. s Jakubem 2,10). Byli jsme tedy jako všichni lidé beznadějně zahynulí a ztracení.
Ale Pánu dík! On neklopýtl ani v jednom přikázání, a když takto dokonale žil k Božímu zalíbení, vzal náš dluhopis, smazal ho a přibil ho na kříž. Tam, kde Boží Syn byl s probitýma rukama a nohama za naše hříchy přibit, kde byl učiněn hříchem a v nevýslovném utrpení způsobil naše smíření, učinil se zákonem jako prostředkem k dosažení spravedlnosti jednou provždy konec. On je „konec zákona, k ospravedlnění všelikému věřícímu.“ (Řím. 10,4) Jaké požadavky má pak Bůh na nás, věřící? Vše, co jsme nemohli učinit, učinil Kristus a my nyní stojíme před naším Bohem a Otcem v příjemnosti Krista.
Náš Pán vstal z mrtvých, je po pravici Otce korunovaný ctí a slávou a tam, kde je On, máme být a budeme i my. Až do té doby nám náleží žít pro Něho. Pavel mohl říci, že skrze Kristův kříž je mu ukřižován svět a on je ukřižován světu.