Skutky ap. 4,12
„Ale jen když to myslí upřímně; na tom, čemu věří, už tolik nezáleží…“ Lidé, kteří takto mluví, mají za to, že tedy není příliš důležité, čemu někdo věří. Každá víra prý je dobrá, říkají, jenom je třeba, aby to s ní každý bral vážně a aby také podle ní žil.
Že by tihle lidé měli pravdu? Nedávno se jednomu nemocnému nedopatřením dostala do ruky lahvička s jiným lékem, než který měl užívat. Pacient však byl pevně přesvědčen, že má v ruce správný lék a v této své víře se ho napil. Jenže v lahvičce byl nebezpečný omamný prostředek, takže namísto léku vypil prudký jed. Následky byly vážné. Nic nepomohlo, že nemocný byl pevně přesvědčen o tom, že má v ruce správnou medicínu. Zmýlil se a jeho omyl se mu vymstil. A tak bychom mohli uvést mnoho příkladů z všedního života, které dokazují, že nejenže záleží na tom, jak kdo věří, nýbrž že je též nejvýše důležité, čemu kdo věří. A tak je tomu, i pokud jde o věčnost.
Není mnoho cest, ani rozmanitých prostředků, jimiž je možné dostat se do nebe. Pán Ježíš, Boží Syn, řekl: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6)
Je to vážná a nepopíratelná skutečnost, že žádné jiné jméno pod nebem nebudí tolik uznání a úcty, ale současně i tolik odporu a nepřátelství jako jméno Ježíše.
I misionáři souhlasně potvrzují, že hinduisté a mohamedáni, Číňané, obyvatelé ostrovů Fidži, Eskymáci i Kafrové rádi naslouchají, dokud se mluví o Bohu, Stvořiteli všech věcí, o Jeho velikosti a moci, o Jeho dobrotivosti a lásce. Ale jakmile se ozve jméno Ježíš a mluví se o Něm jako o zachránci a soudci, všude vzniká odpor. Ale zda tomu tak není i v křesťanstvu? Můžete hovořit o všem možném, o náboženství a o „osudu“, o „Boží prozíravosti“, o „milém Bohu“ nebo o „nejvyšší bytosti“ a o povinnostech lidí vůči Němu, ale jenom ne o Ježíši, Pánu. Právě toto jméno, jehož je plné celé Písmo svaté, a které jedině nám bylo dáno k věčnému spasení, je srdci, které se dosud neobrátilo, ostnem, pohoršením a bláznovstvím.
Ale zdalipak právě v této skutečnosti, která se projevuje všude a vždy znovu, není podán nejpádnější důkaz o božsky tajuplné a spásonosné moci toho jména?
Proto nejdůležitější otázkou pro člověka je: Jak si stojím k jménu Ježíš, k Němu, jenž má toto jméno? Není i tobě to jméno ještě pohoršením a bláznovstvím?