Římanům 8,31
Tento slavný verš Písma je často slyšet a používá se. Ale opravdu vždy správným způsobem? Koho apoštol myslí tím „nás“ a „nám“? Jsou to tytéž osoby, o nichž se v prvním verši té kapitoly praví: „A protož není již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši“ (takto ‒ bez dodatku ‒ zní celý verš podle nejstarších rukopisů). Předtím ještě čteme v této Epištole: „Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Ježíše Krista.“ (5,1)
Jsou to tedy ti, kteří mají pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, kteří mají Boha na své straně, jichž se Bůh zastává, takže mohou směle říkat: „Kdo proti nám?“ Naši protivníci jsou pak také Jeho protivníky. Tak kdysi Goliáš, obr z řad Filistinských, měl proti sobě nejen Davida, nýbrž i samého Boha. Jestliže však za Davida bojoval Bůh, bylo jeho vítězství jisté.
Ale nejenom nepřátelé zvenčí, nýbrž ani soužení a strasti života proti nám nic nezmohou, jestliže Bůh je pro nás. Bůh přece zasahuje ve prospěch Svého lidu s veškerou Svou mocí a vševědoucností. Oni se mohou potěšovat všemi Jeho vlastnostmi. Tak je pro ně vzácná a povzbuzující například i Jeho vševědoucnost. Kdysi jim byla kvůli jejich hříchu hrozná. Nyní však, když znají odpuštění a spasení a chodí s Bohem, je pro ně velkým potěšením, že On, který se skrze Ježíše Krista stal jejich Otcem, o nich všechno ví.
Všichni věřící, kteří se snaží celým srdcem následovat Pána, se mohou se šťastným srdcem a klidnou důvěrou opřít o skutečnost, že Bůh je pro ně. Jestliže však Bůh na sebe vzal uplatňovat všechnu Svou moc a sílu k ochraně Svých milovaných dětí, kdo nebo co by pak ještě mohlo být proti nim? Že se na cestě potkávají s nesčetnými těžkostmi, je naprosto přirozené.
Jsou dva různé způsoby, jak se můžeme dívat na těžkosti. Můžeme je vidět z lidského nebo z Božího hlediska. V prvním způsobu se snadno projevuje duch nevěry, v onom druhém se však setkáváme s pokornou a tichou důvěrou v živého Boha. Bázlivé srdce může být naplněno úzkostí a hrůzou, jestliže je cesta na všech stranách zahrazena, ale víra může vítězně jásat, protože ví, že i hory těžkostí jsou Bohu jen příležitostí k rozvinutí Jeho moci a velikosti.
Nesmíme ovšem zapomínat, že i vítězství může pro nás v sobě chovat nebezpečí. Zda u nás není stálý sklon k povyšování se? Ve chvíli boje cítíme svou bezmocnost a závislost, ale jakmile je dobyto vítězství, snadno zapomínáme, odkud přichází síla a vítězství. Kéž bychom setrvávali v opravdové pokoře, abychom nemuseli být pokořeni!