Efezským 5,33
V tom verši je použit manželský poměr k ukázání spojení mezi Kristem a Církví. Jak cenné je poučení, které z toho plyne! Onen poměr je nebeský a tedy věčný. Církev je spojena s oslaveným člověkem v nebi. On je hlava, ona Jeho tělo. On ji sytí a pečuje o ni, ona pak je Jemu poddána, a On ji sobě brzo postaví oslavenou. Z této slavné skutečnosti se věřící mohou už nyní radovat a žít v ní. Přitom se však nesmí zapomínat, že existují pozemské vztahy mezi mužem a ženou, učiněné podle nebeského vzoru a určené pro každodenní život. Patří tomuto času a zemi a věřící v nich má denně oslavovat Boha.
Může se stát, že muž je dobře poučen o nebeském spojení mezi Kristem a Církví a že o tom dovede pěkně mluvit, avšak ve svém poměru k manželce chybuje, neboť s ní jedná chladně a nelaskavě a myslí jen na sebe a na své pohodlí, namísto aby ji živil a pečoval o ni, jako se Kristus stará o Církev. Anebo že žena, namísto aby byla poddána svému muži a tiše konala v domě svou požehnanou službu, se snaží poroučet a vládnout, nebo povolujíc svým špatným sklonům, pobíhá venku mimo dům. Co je pak oběma platná známost Písma? Lépe je žít jednodušeji a věrněji s menším poznáním, než mít velikou známost, avšak prakticky ji neuplatňovat. Co platí v tomto směru pro muže a ženu, platí i pro všechny ostatní pozemské a lidské poměry a vztahy. Bůh všude hledá skutečnost a opravdovost v nitru. Jakékoli pokrytectví, jakékoli dělání něčeho jen „na oko“ je Mu ohavností.
Také Petr, mluvě o ženách, hovoří o jejich v bázni cudném chování. Z toho vidíme, že žena má veškerým svým chováním uznávat postavení, které Bůh dal muži. Je ovšem vyloučeno, že by mělo jít o nějakou otrockou bázeň; spíše jde o milující úctu a bázeň. Tím, že je svému muži poddána, ctí Boží ustanovení. To je právě ona žena, známá již ve Starém zákoně, jíž „důvěřuje srdce muže jejího“, která „mu dobře činí a ne zle, po všechny dny života svého“, takže on může říci: „Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a dosáhl lásky od Hospodina.“ (Přísl. 31,11.12; 18,22)
Je-li taková žena bohabojná a opravdu zaujímá to postavení, které jí dal Bůh, působí to veliké požehnání, dokonce i v nejtěžších případech, kdy věřící žena je spojena s nevěřícím manželem. „(Vy) ženy buďte poddané mužům svým, aby, kdyby pak i někteří nevěřili slovu, skrze zbožné obcování (= skrze zbožné chování) žen beze slova získáni byli, spatřujíce jejich v bázni cudné chování.“ (1. Petr. 3,1.2) Co by také mohlo působit na nevěřící okolí více, než tiché, mlčky vyjadřované představování Krista praktickým životem a celou bytostí?!