Efezským 5,15.16
Vždy znovu se vyskytují zvláštní příležitosti, které bychom měli využít pro Pána a Jeho zájmy. Takový příklad hodný následování nalézáme v 1. a 2. kapitole Nehemiáše. Můžeme se tam od toho Božího muže učit, jak uskutečňovat nadepsané verše Písma. Když se Nehemiáš dověděl smutnou zprávu o zničené zdi Jeruzaléma, mnoho dní plakal a byl zarmoucen, přičemž se postil a byl na modlitbách. Bůh ho však nechal čekat nejméně tři měsíce, než si toho povšimnul král Artaxerxes a zeptal se ho, co je příčinou jeho zármutku. Nehemiáš tu využívá vhodného okamžiku a přednáší králi své prosby. A jak milostivě a předivně je vyslyšen!
Je naším přáním, abychom byli svému Pánu v tomto světě nějak užiteční? Pak také využívejme příležitostí, které nám dává. Jak často jsme je možná ve svém životě nechali uplynout nevyužité! Ne vždy můžeme ještě dohnat, co bylo zameškáno! Takovou „příležitostí“ zvláštního druhu je doba mládí. Využívej času, dokud tvá mysl je ještě jasná a tvá paměť ještě schopná načerpávat, k zpytování Božího slova a k vštípení základních pravd! Jenom ten, kdo takovým způsobem využil doby svého mládí, bude též schopen rozeznat příležitosti k různé službě, jež Pán dává těm, kteří učinili pokroky v duchovním růstu.
Ale i když už jsme zestárli a stali se vetchými, bývají zde ještě příležitosti, které můžeme využít. Můžeme pak mnoho a cílevědomě prosit za věřící a za dílo Páně, k čemu jsme možná dříve měli jen málo času a volných chvil.
Římský historik Suetonius nám zaznamenal, že upřímným přáním císaře Tita (dobyl r. 70 po Kristu Jeruzalém) bylo udělat každý dne nějaké dobrodiní. Když si jednou večer při jídle vzpomněl, že toho dne nikomu neprokázal nějakou dobrotivost, řekl se zármutkem: „Přátelé, tento den jsem ztratil!“ (Amici, diem perdidi.) A to nebyl nějaký samaritán, nýbrž pohan! Jak mnohý křesťan by se od něho mohl ‒ ba vskutku měl něčemu naučit.
Bůh hledá takové muže a ženy, kteří poznali, že čas je vzácný dar, který nesmí být promarněn, protože nám je dán k tomu, abychom v něm jeho Dárce oslavili. Ztracený čas už se nikdy nevrátí.
Jak je tedy moudré, jestliže čas vykupujeme, tj. chápeme se příležitostí, abychom sloužili Bohu. Následovat Ho jako milé děti (Ef. 5,1) a představovat Jeho charakterové rysy v tomto temném světě ‒ jsou právě příležitosti, které máme jen v nynější době. Zde není místo pro lenochy, snílky a nerozhodné. Ne, jestliže čas tak rychle a neúprosně plyne, nenechejme ho nevyužitý, ale buďme věrní v zacházení s tímto drahým, nám svěřeným majetkem. Kdo ví, kolik nám ho ještě zbývá!