5. Mojžíšova 3,26+
Mojžíš, muž Boží, říká lidu s opravdovou pokorou, že Pán odepřel vyslyšet jeho prosbu, aby mohl vstoupit do oné požehnané země. Sice jim připomíná, že oni tím byli vinni, a bylo třeba, aby to slyšeli, avšak přesto jim bez jakéhokoli zastírání otevřeně říká, že Hospodin se rozhněval na něho, a že mu, přestože prosil, nedovoluje překročit Jordán, nýbrž vybízí ho, aby složil svůj úřad a ustanovil za sebe zástupce.
Je povzbuzující a zároveň poučné, že to vše slyšíme z úst samého Mojžíše. Jak těžké nám často bývá vyznat, přiznat se, že nám v té či oné věci chybělo smýšlení našeho Pána! Staráme se o svou vlastní dobrou pověst, a přesto v podivném rozporu s tím přiznáváme, že jsme slabé a bloudící bytosti, schopné všeho možného. Jenže něco jiného je učinit všeobecné, pokorné vyznání, než uznat v zcela konkrétním případě, že jsme se dopustili veliké chyby. Toto bývá mnohým obzvláště těžké, ba jsou i tací, kteří sotva někdy doznají, že udělali něco nesprávného. Ne tak Mojžíš. Bez ohledu na své vysoké postavení služebníka Hospodinova a vůdce lidu stojí před shromážděním svých bratří a vyznává svůj omyl, uznává, že řekl slova, která neměl vyřknout, a že před Bohem vyslovil naléhavou prosbu, která mu nebyla splněna. Je milé slyšet jeho vyznání, vidět, jak pokorně sklání svou hlavu pod ruku vlády svého Boha, a jak nezištně jedná s tím mužem, kterého mu Bůh označil jako nástupce v jeho vysokém úřadě.
Bůh někdy řekne k našim prosbám: „Ne.“ Dělá to ve Své veliké moudrosti; avšak Boží „Ne“ je vždy laskavé a mírné, a to i tehdy, když třeba odmítá naši prosbu o vyproštění z následků nějakého hříchu, jímž jsme se provinili, a které budeme možná muset nést po celý život. Zakusil to i Mojžíš, věrný Boží muž. Když už byl při putování pouští blízko cíle, přednesl ještě jednou před Hospodinem přání svého srdce, aby přece jen mohl překročit hranici a uvést lid do zaslíbené země. Dnešní verš nám ukazuje Boží odpověď. Zda se nám přitom bezděky nevybaví tvář nějaké něžné matky, kterou to stojí tolik námahy, když musí odmítnout nějakou naléhavou prosbu svého dítěte, a v obavě, že by pro svou lásku už nemohla odolat jeho dalším prosbám, sama jaksi s prosbou řekne: „Přestaň již!“ ‒ Příčina, proč Mojžíš nesměl přejít Jordán, byla vážná, neboť u vod Meribah „nerozvážně (= ukvapeně, unáhleně) promluvil“ (Ž. 106,33+). Ale tentýž Bůh, který nevyslyšel jeho pokornou prosbu, mu ukázal celou zaslíbenou zemi s hory Fazga a dává nám setkat se s ním později na hoře proměnění v zářící slávě Krista. Taková je milost! ‒ A tak když Bůh i k některé tvé prosbě řekne: „Ne“, buď tichý, neboť On nikdy nedělá něco chybného. „Dokonalí jsou skutkové jeho.“ (5. M. 32,4) Ale buď jist, že On je „Bůh všeliké milosti“, který to s tebou myslí dobře a pomáhá ti.