Daniel, který už jako chlapec oslavoval Boha, si i později, když byl vysokým a velice zaneprázdněným státníkem mezi pohanskými panovníky, našel, anebo spíše vzal a zajistil, čas k modlitbě. Třikrát za den poklekal ve svém horním pokoji před Bohem, aby „modlitbou a pokornou prosbou s děkováním oznamoval před Bohem své záležitosti“ (srov. Fil. 4,6+). Jak vzácný, důležitý a nepostradatelný mu byl modlitební styk s Bohem! Jak mnoho vnějších vlivů a ohledů v jeho vysokém postavení v pohanském prostředí ho od toho mohlo zdržovat! Došlo až k tomu, že král Darius pod nátlakem nepřátel Daniele vydal neodvolatelný zákon, že v jeho království si nikdo nesmí něco vyprošovat na nějakém bohu nebo člověku, kromě na králi, ‒ v opačném případě že bude uvržen do lví jámy. Přeruší Daniel svou pravidelnou modlitbu? Nikoli. Slyšíme, že v tom klidně pokračuje a třikrát za den se modlí a pokorně prosí. Jeho zrak byl stále obrácen k Jeho Bohu, který i nyní zasáhl v jeho prospěch a zachránil ho.
Jakým to je napomenutím, ale i povzbuzením pro nás, kteří se nalézáme těsně před soudem, jenž brzo dolehne na tento svět a zachvátí ho. Nám nehrozí nějaká lví jáma, ani nejsme vysokými státními úředníky a máme to v mnohém směru lehčí a jednodušší než Daniel. Nechtěli bychom následovat jeho dobrého příkladu? Nebo snad bychom se měli nechat zahanbit tímto věrným mužem, který žil v mnohem těžší situaci nežli my? Bůh se k Svému služebníku přiznal a přizná se i k nám, jestliže se za Něho nebudeme stydět.
Jak byl Daniel jistě šťasten ve chvílích, kdy měl otevřena okna k Siónu, k nebi, k srdci svého Boha v nebeské výši! Tam, v tichém modlitebním pokoji tryskal svatý pramen, z něhož pil plnými doušky, a to milost za milostí, sílu po síle, aby byl věrný Bohu.
Milý křesťane, máš ve svém domě také taková okna, otevřená vzhůru? Máš každého dne ráno i večer (pokud ne i v poledne) takové vyhrazené chvíle, kdy můžeš jít do tichého ústraní, aby ses modlil, chválil Boha a děkoval Mu? Proč je u tolika křesťanů vidět tak málo růstu na vnitřním člověku? Proč tu jsou tak mnozí mdlí a bez ovoce? Zda není příčinou, že zanedbávají takové tiché soustředění se k modlitbě, protože nedbají slov Páně: „Ale ty, když by ses modlil, vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modli se Otci svému, kterýž jest v skrytu.“ (Mat. 6,6), protože svou duši neztiší před Bohem, protože s Ním každého dne nemají úzký styk skrze Jeho Slovo a modlitbu?
Ach jak mnozí kdysi více pěstovali skryté obecenství s Bohem, než to dělají nyní! Jak málo je těch, kteří něco vědí o cvičení se a zkoušení, jak tomu byl zvyklý Daniel! Většinou povrchně vysloví svou ranní modlitbu, ale ony tiché chvíle před Boží tváří neznají. Jestliže vůbec někdy, tedy právě v dnešní uspěchané době, která je plná horečné činnosti, je velice třeba s duchovní rozhodností se vzepřít a začít jinak! Mělo by být naší vnitřní potřebou pravidelně vyhledávat Boží tvář.