Skutky ap. 3,19
Slovo „pokání“ je dnes velice neoblíbené, takže sotva ještě je slyšet z kazatelen. Mnozí moderní „křesťané“ ani nevědí, co má Bible na mysli, mluví-li o pokání. Mají za to, že pokání je jakési potřesení hlavou, doprovázené slovy: „Je mi líto, že jsem to či ono udělal.“ Ale pak ti lidé žijí dále jako předtím. Že nám je toho líto, nestačí. I Jidáš litoval své zrady na Pánu Ježíši a měl výčitky svědomí, avšak pokání nikdy nečinil. Pravé pokání znamená obrátit se, změnit, zhroutit se před Bohem s vyznáním takového Izaiáše: „Běda mně, neboť jsem ztracen; neboť jsem člověk nečistých rtů.“ (Iz. 6,5+) Když se Job poznal ve světle svatého Boha, řekl: „Proto ošklivím si sebe a lituji v prachu a popelu.“ (Job 42,6+) To je pravé pokání, jakmile je Duch Svatý vzbudí působením Božího slova v srdci. Poznání hříchů tedy je prvním krokem k pokání.
Kdo se takto v lítosti a s pokáním obrátí k Bohu, tomu Bůh řekne: „Věř v Pána Ježíše a budeš spasen.“ (Skut. 16,31+) Takovému je dána spasitelná víra, protože pokání a víra jdou spolu ruku v ruce. Každý, kdo projeví pravé pokání, obdrží také spasitelnou víru, víru v zemřelého a zmrtvýchvstalého Spasitele. On se stal smířením za naše hříchy, takže Bůh je nyní spravedlivý, jestliže každému, kdo své hříchy upřímně vyzná, všechno odpustí, a dá mu pokoj, radost a věčný podíl v Otcovském domě.
Obrácení je něco, co je vidět. City a krásná slova nejsou všechno a nestačí. Jak často už bylo řečeno, zvláště těmi, jejichž děti se ztratily ve světě: „Oni kdysi vyznávali, že se obrátili.“ Je možné pouhé takové vyznání nazvat obrácením?
V Božím slově čteme: „Aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské (=satana) k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl (= dědictví)… vzali.“ (Skut. 26,18) Dále se o věřících praví: „Kterak jste se obrátili k Bohu od model, abyste sloužili Bohu živému a pravému, a očekávali Syna jeho z nebe.“ (1. Tes. 1,9) Je to opravdu vážná věc, být obrácen. Jestliže se někdo srdcem obrátil k Bohu a vzal útočiště k Ježíši, Spasiteli, bude to nějak vidět. Josef z Arimatie byl sice kdysi tajným učedníkem Ježíše ze strachu před Židy. Ale Bůh se postaral o to, že jednoho dne se jeho učednictví stalo viditelným, totiž když šlo o prokázání pocty tělu Krista v takové chvíli, která vyžadovala odvahu.
Jak říká dnešní verš, před obrácením musí přijít pokání. Ono je nezbytnou věcí, aby někdo mohl být spasen. Jestliže někde k němu nedošlo, nemůže to být ani pravé obrácení. Jestliže někdo srdcem učinil pokání, tím že své hříchy v Božím světle odsoudil, bude to také vidět navenek. „Proto neste ovoce hodné pokání,“ řekl Pán Ježíš farizeům (Mat. 3,8), a na jiném místě: „Po ovocích jejich poznáte je.“ (Mat. 7,16.20) ‒ Činil jsi už pokání? Obrátil jsi se k Bohu?