Ve dnech úpadku bývají zraky a myšlenky často zaměřené dolů. Mnohé připomíná porážku, a tu se pak chce dostavit skleslost a bezmocnost. Pán Ježíš prošel tímto světem před námi. Nikdo před Ním ani po Něm se tolik nedostával do střetu se zlem jako On. Když se ďábel a lidé domnívali, že Mu způsobili největší a definitivní porážku, bylo to ve skutečnosti Jeho největší vítězství, neboť On skrze smrt zahladil ďábla a skrze kříž slavil vítězství nad knížaty a mocnostmi. Bůh toto vítězství potvrdil, „vzkřísiv Jej z mrtvých (a posadil Jej po pravici své na nebeských místech nad každé knížectvo a každou mocnost, i moc, i panství a každé jméno, které se jmenuje, …a všechno poddal pod nohy jeho).“ (Ef. 1,20-22+) Splní a slavně dokoná všechna Svá zaslíbení. Vítězství je jisté. Hledění na Zmrtvýchvstalého nám v těžkých dobách uděluje odvahu a sílu. „Vím, že Vykupitel můj živ jest a jako poslední bude stát na zemi.“ (Job 19,25+)
Kristus je zkušebním kamenem a podstatou veškeré pravdy a zároveň předmětem a naplněním všech Božích zaslíbení. Ale je ještě něčím mnohem víc. Je ústředním bodem Božích myšlenek. A tím musí být a zůstat i nám. Dnešní verš nám připomíná místo z Římanům 1., kde apoštol jako i zde mluví o dvou stránkách pravdy evangelia. Jednou stránkou je Boží moc ve vzkříšení a tou druhou naplnění rozmanitých zaslíbení v Ježíši Kristu. V úvodu Ep. Římanům čteme: „oddělený k evangeliu Božímu o Jeho Synu, který vzešel ze semene Davidova podle těla, a jako Syn Boží prokázán v moci podle Ducha svatosti skrze vstání z mrtvých.“ (kap. 1,1-4+) To jsou oba stěžejní body pravdy: Boží věrnost vzhledem k Jeho zaslíbením (zjevená hlavně v souvislosti s Židy), a v zmrtvýchvstání zjevená oživující Boží moc, která činí něco naprosto nového. Ona vtiskla ve zmrtvýchvstání pečeť i na osobu a dílo Krista. Toto plné evangelium o Božím Synu, který se stal člověkem a jako Syn oslavený sedí po Boží pravici, s nímž je Boží Církev neboli Shromáždění nerozlučně spojena jako Jeho tělo, bylo svěřeno zvláště apoštolu Pavlovi. Z tohoto důvodu on je na více místech nazývá „evangelium mé“.
Kristus byl vzkříšen. To je jeden ze základů, na nichž spočívá křesťanství. Předpokládá to, že také skutečně zemřel. Bible je plná výroků spolehlivých svědků, kteří potvrzují nejen smrt, ale i vzkříšení Ježíše Krista. Bylo by neupřímné chtít označit tyto lidi, kteří Ho znali a milovali, za lháře. Písmo svaté věnuje celou jednu kapitolu (1. Korintským 15) skutečnosti, že Kristus zemřel a že byl pohřben, ale potom „že vstal z mrtvých třetího dne podle písem“. Protože Kristus byl Bohem vzkříšen, je naprosto jasné, že zemřel nikoli za Své, nýbrž za cizí hříchy. Neboť všichni ostatní mrtví stále ještě leží ve svých hrobech a čekají na den svého vzkříšení. O Kristu se praví, že je „prvotina zesnulých“ (1. Kor. 15,20+). Zesnulými Bůh nazývá všechny, kteří, než zemřeli, byli s Bohem smířeni. Protože Kristus byl vzkříšen jako „prvotina“, budou i oni jednou vzkříšeni „z mrtvých“, aby Ho následovali do slávy nebe. Ostatní mrtví, kteří se svědomím obtíženým vinou nastoupili cestu do věčnosti, budou vzkříšeni později, aby před Boží soudnou stolicí obdrželi rozsudek odsouzení. Ve které skupině se jednou znovu octneš?