Kdo z nás by neznal odpor světa! Lidé, kteří žijí bez Boha, se netají se svým míněním o „pobožných“. Křesťané jsou v jejich očích staromódní, překonaní dobou. Ano, prý mají „středověké názory“, jak mi jednou kdosi s důrazem řekl.
Při těžkých nebo déle trvajících napadáních se může stát, že se staneme unavení a vidíme pak kolem sebe jen nepřátele. V takových chvílích bývá jistě dobré, když se mnohem více obracíme k výrokům Božího slova, které nám může dodat novou odvahu. A to bývají vždy a znovu Boží zaslíbení!
Takovým je i dnešní verš, když říká, že Bůh je pro nás. Bůh je pro nás, na naší straně! Také jiná místa Písma nám mluví o Boží přízni k nám a o Jeho péči o nás. „Obkličuješ mne plesáním vítězným,“ volá žalmista (Ž. 32,7+). „Pod tebou (jsou) ramena věčnosti,“ osvědčuje Mojžíš (5. M. 33,27), a nevěsta v Písni písní říká: „Korouhví nade mnou je láska.“ (Pís. 2,4+) „Láska Boží rozlita jest v srdcích našich,“ čteme v Ep. Římanům 5,5. A jinde zase (Pís. 2,6): „Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne“. Před námi jsou Jeho šlépěje, do nichž můžeme vstupovat a následovat Ho (1. Petr. 2,21). Jsme Jím neseni až do svých šedin (Iz. 46,4), a každý věřící může říkat: „Dobrotivost a milosrdenství (= přízeň) následovati mne budou po všechny dny života mého.“ (Ž. 23,6)
Zda nemáme příčinu „prozpěvovat (= plesat, jásat) a veselit se“ (Ž. 29,6)? ‒ A tak chtějme útokům, k nimž dnes možná dojde, čelit jistotou, že Bůh nás obklopuje Svou ochranou ze všech stran, a že Jeho moc pracuje pro nás!
Je Bůh skutečně pro nás, kteří jsme přece byli tak zkažení? Není to opovážlivé, mluvit tak? Ovšem, protože Bůh je svatý, může zjevovat Svůj hněv proti hříchu. A jednou bude ten hněv zjeven z nebe proti veškeré bezbožnosti, proti všemu, co nectí Boží přítomnost, a proti veškeré nepravosti těch, kteří znají pravdu, ale přesto Boha nectí. Vážný je také výrok Písma: „Kdo nevěří Synu, neuzří život, ale hněv Boží zůstává na něm.“ (Jan 3,36+) Víra, která poznala Boha, ví též o Boží lásce, která přebývá v Jeho srdci; zná Boha jako Toho, „který vlastního Syna svého neušetřil, ale za nás za všechny vydal jej“ (Řím. 8,32+). Na Něm spravedlivý Bůh provedl na Golgotě soud nad hříchem v oněch třech hodinách temnosti, a my pak slyšíme o „prokazování jeho spravedlnosti v nynějším času, aby on spravedlivý byl, a ospravedlňující toho, kdo jest z víry v Ježíše“ (Řím. 3,26+). Jak slavná je ta skutečnost: „Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Ježíše Krista!“ (Řím. 5,1) Bůh je v díle Krista oslaven a za hřích je učiněno smíření skrze Jeho krev. Smíme říkat: Všechno je pokoj. Ba více ještě: „Přístup máme k této milosti, v níž stojíme.“ (Řím. 5,2+) Nalézáme se v Boží přízni, jsme „učiněni příjemnými v tom Milovaném“ (Ef. 1,6+). A tak víme, že „Bůh je pro nás“. Sami jsme k tomu ničím nepřispěli, všechna sláva je na Boží straně. „Bůh jest (to), který ospravedlňuje“ (Řím. 8,33), a tak můžeme směle říkat: „Kdo jest, jenž by odsoudil?“ (Řím. 8,34)