Římanům 8,11
V našich tělech bydlí a působí smrtelnost. Ale Bůh, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, oživí také naše smrtelná těla kvůli Svému Duchu, který v nás přebývá. Jaká je to pevná naděje a plný podíl každého věřícího křesťana! Je nejen vykoupen, pokud jde o jeho duši, a smí chodit s Pánem, nýbrž jestliže zemře před příchodem Pána, bude rovněž opět vzkříšen. Dokonce i smrtelné tělo věřícího bude znovu oživeno. Nebude mu utvořeno nějaké nové tělo, nýbrž to tělo, které nosil zde na zemi, bude změněno, proměněno. Jakým je to důkazem jednak Boží moci, ale zároveň též Boží milosti a lásky k nám! Duch Svatý se nikdy nevzdá Svých nároků na naše smrtelné tělo, které vyvolil za místo Svého přebývání. Bydlí v nás skrze Kristův život zmrtvýchvstání, který věřící mají. Kdyby dílo vykoupení nebylo dokonáno a nebyl nám darován Kristův život, Duch Svatý by v nás nemohl bydlet. Jako je tedy jisté, že Duch Svatý přebývá ve věřícím a působí, že může volat: „Abba, Otče!“, stejně jisté je, že Ten, jenž kdysi vzkřísil člověka Ježíše z mrtvých a učinil Ho Pánem a Kristem, oživí také naše smrtelná těla k slávě Svého slavného a velikého jména. Smrt je poražený nepřítel; bude proto muset vydat svou kořist. Jak veliké je dílo našeho drahého Pána!
Čím je tedy smrt pro věřícího? Křesťan ví, že má duši, která i po rozkladu těla žije dál. Ví, že má věčný život, nejen život, který nemůže skončit, nýbrž šťastný život v Bohu a v poměru k Němu jako k Otci. Ví, že mu byly odpuštěny všechny hříchy a že už nepřijde na soud, když opustí toto smrtelné tělo; nebojí se tedy, kdyby měl zemřít, protože potom by očekával slavné vzkříšení.
Mnozí věřící jsou natolik upřímní, že přiznají, že pomyšlení na smrt působí, že se trochu lekají ‒ ne snad proto, že by si nebyli jisti věčným spasením, ale když myslí na umírání. Je to pochopitelné a rozhodně je pro to nechceme kárat. Vždyť Pán nám navíc dal tak slavnou naději, že ne všichni zesneme. Někteří, aniž okusí smrti, se dostanou v okamžení do cíle naší víry. Je to naděje v Jeho opětný příchod, kdy Jeho lid bude proměněn a v oslavených tělech uveden do Otcovského domu. Kéž by to způsobilo, aby tato naděje v nás byla silná a měla rozhodující vliv na naše srdce a náš praktický život! Kdyby však se mělo stát, že budeme smrtí odvoláni k Němu před Jeho příchodem, cožpak by On, který věrně stojí za Svým Slovem, nám neměl dát zakusit, že je pravdou, co je napsáno ve 23. Žalmu: „Byť mi se dostalo jíti i přes údolí stínu smrti, nebudu se báti zlého, neboť ty se mnou jsi“? A tak tedy, buď tak, či onak ‒ spějeme k setkání s Pánem, abychom pak s Ním byli navěky. Chtějme jen být věrní, aby nám bylo způsobeno hojné vejití.