Římanům 6,23+
Boží slovo mluví o trojí smrti: o duchovní, tělesné a věčné smrti. Jakmile člověk upadl do hříchu (již skrze Adama a Evu v ráji), došlo následkem hříchu k oddělení duše od Boha ‒ a to byla a je duchovní smrt. Od té doby z ní není nikdo vyňat. Všichni lidé, protože všichni zhřešili, jsou mrtví ve vinách a hříších (Ef. 2,1-5), jsou odděleni od Boha ‒ zdroje života. Ale toto oddělení nemusí být navěky. Bůh stále ještě nabízí každému skrze Pána Ježíše Krista věčný život. „Kdo věří v Syna, má život věčný.“ (Jan 3,36) Dnes ještě je doba, o níž sám Pán Ježíš řekl: „Přijde hodina, a nyní jest, kdy mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.“ (Jan 5,25) Nechť si tedy každý položí otázku, zda tento hlas uposlechl! Nic pro nás na tomto světě není důležitější než zodpovědění této otázky, protože duchovní smrt po tělesné smrti má za následek věčnou smrt pro všechny lidi, kteří nevyužili Boží milosti. To je pak smrt druhá (Zj. 21,8), z níž už není možný žádný únik: věčné oddělení od Boha. Tam pak každý člověk, jenž zemřel ve svých hříších, dosáhne svého cíle. Nechtěl žádné spojení s Bohem lásky, když se mu jako takový zjevil ve Svém Synu, Pánu Ježíši. Chtěl být od Boha odpoután, volný ‒ a pak bude navěky v ohnivém jezeře. Jak hrozný to bude úděl! Zamysli se nad tím milý čtenáři, opravdu vážně. Dnes ještě můžeš přejít ze smrti do věčného života, přijmeš-li vírou Pána Ježíše.
Když Adam s Evou, jsouce neposlušní, zhřešili, neboť přestoupili Boží příkaz, následovala za jejich hříchem v celé své hrůze smrt. A podle Božího slova pronikla ke všem lidem, protože všichni zhřešili. Smrt ovšem neznamená jen zničení těla, oddělení duše od těla, nýbrž také, z duchovního hlediska, oddělení člověka od Boha. Přirozený člověk je pro Boha mrtvý.
Ale Syn Boží, Kníže života, přišel do tohoto světa stínu smrti, aby Svou smrtí a zmrtvýchvstáním zlomil okovy smrti. A tak nyní může být v Božím evangeliu zvěstováno, že každý hříšník, jenž činí pokání a uvěří v Krista, obdrží od Boha jako dar z milosti věčný život. Jde však o pouhou milost, kde je vyloučena jakákoli vlastní zásluha.
Chceš-li být tedy vysvobozen ze svého stavu smrti a uchráněn hrůzy druhé smrti, věčného oddělení duše od Boha, uchop se ještě dnes nabídnuté záchranné ruky Spasitele. Bůh si nepřeje smrt hříšníka, ale chce, aby se obrátil a byl živ (Ezech. 33,11). Uteč poutům smrti a věčného soudu. Víš, co získáš? Věčný život v Kristu Ježíši.
A co ztratíš? Úzkost a strach před smrtí ‒ královnou hrůz. Jak požehnaná to bude změna! Vírou překročíš hranici ze smrti do života. Tvé svědomí bude pak okoušet pokoj s Bohem a tvé srdce se bude radovat z Boží lásky a přízně. Pospěš tedy a zachraň svou duši, než bude navěky příliš pozdě!