Jan 13,14
Třináctá až sedmnáctá kapitola Ev. Jana nám ukazuje milost pro naši cestu tímto světem. Dílo Pána Ježíše je tu viděno jako již dokonané; již Ho vítá nebe. Ale On má na této zemi ještě jednu věc osobního zájmu, která Ho ještě zdržuje: Své spoluúčastníky v putování, které zde zanechá. Chce je připravit na „putování pouští“.
Prvních 17 veršů 13. kapitoly nám ukazuje první předpoklad k tomu: mají mít podíl s Ním (8. v.). Výjev umývání nohou nám ukazuje na nutnost očišťování vodou skrze Slovo (Ef. 5,26) také od nevědomých poskvrn způsobených při našem putování, aby bylo udržováno obecenství s Ním. Měřítkem tu není naše svědomí, nýbrž Boží slovo. „Vyzpytuj mne, Bože (silný), a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má! A popatř, zda při mně není nějaká cesta bolesti, a veď mne cestou věčnou!“ (Ž. 139,23.24+)
Nuže On nám dal příklad (15. v.). On, Pán, jehož příkazu máme uposlechnout, Učitel, z Jehož počínání se máme učit. Komu máme „umývat nohy“? Těm, kteří se odchýlili, jejichž víra zeslábla. Máme to dělat s pokornou myslí, jako to dělal Pán Svým učedníkům: taková pokorná láska musí vést do přítomnosti Krista, jinak není možná žádná náprava. Tato služba je v současné době velice naléhavě třeba. Jsme všichni schopni ji konat? Anebo naopak: Jsme připraveni, je-li toho třeba, nechat ji vykonat na sobě? Kdyby k tomu docházelo častěji, bylo by méně těžkostí mezi Božími dětmi!
Jeden mladík hluboko klesl. Rodiče i příbuzní byli velice zarmouceni a přiměli ho, aby navštívil místního faráře. Vydal se tam váhavým a nejistým krokem. Pastor, jemuž ten případ byl dobře znám, ho zahlédl již z okna a vyšel mu vstříc až k domovním dveřím. Tam mu dříve, než ještě návštěvník mohl něco povědět, položil ruku na rameno, podíval se na něho s očima zalitýma slzami, a řekl: „Ano, Viléme, takoví my jsme, viď?!“ Ony slzy a to slůvko „my“ způsobilo úplný obrat a nápravu, poněvadž slovo milosti a něhy vedlo k hlubokému pokání, jaké by sotva způsobila nějaká ostrá, vyčítavá řeč.
Pamatujme dobře, že kdykoli jsme nuceni někomu „umýt nohy“, že mu nemáme mýt hlavu, že ho nemáme vyplísnit od hlavy až k patě. Že rovněž nemáme brát příliš horkou vodu, tj. že se na něj nemáme zhurta obořit, a především že sami máme mít čisté ruce. Poslední uvedená věc je bezpochyby nejdůležitější; jinak nedosáhneme zamýšleného cíle.