V životě Josefa nalézáme trpící a vítězící víru. Josef, ten „oddělený mezi bratry svými“ (5. M. 33,16), jehož charakterová krása a čistota smýšlení jistě musela vést Jákobovo srdce, aby přemýšlelo o onom zaslíbeném Semeni ‒ Kristu, tento Josef byl tříben Hospodinovým slovem. Jak tomu máme rozumět? Josefova utrpení sice uváděla na zkoušku jeho víru, jenže ta utrpení byla následkem jeho svědectví na základě různých zjevení, kterých se mu dostalo v jeho snech. Tříbení skrze „slovo Hospodinovo“ se děje skrze těžkosti za svědectví, méně skrze osobní poměry. Tříbení v utrpeních Josefa se bezpochyby týkalo sklonu lidské povahy: dosáhnout v Božích věcech nějaké vážnosti a vlastního uspokojení. Takové tříbení není žádná kázeň. Je spíše projevem Boží moudrosti, protože Bůh se zaměstnává našimi nedostatky, plynoucími z naší přirozenosti. Kázeň mívá co dělat s výhonky našeho těla, zatímco tříbení se zaměstnává pohnutkami našeho srdce k svědectví a k službě. „Slovo Hospodinovo“, které Josef obdržel ve svých snech, bylo v jeho dlouholetých utrpeních zkušebním kamenem k přezkoušení a prozkoumání jeho srdce, totiž zda a do jaké míry se při vypravování jeho snů uplatnila také jeho přirozenost. Nedostatek, pokud jde o pravý čas a správnou míru, bývá po-skvrnou, kterou způsobuje naše přirozenost každé službě, kterou konáme, i když tato sama o sobě je správná. Kristus byl jediným dokonalým služebníkem. Výsledkem tříbení Josefa bylo, že Bůh ho v Egyptě vyvýšil. Kéž by „Boží slovo“ také nám sloužilo k tříbení při všem, co dnes je předmětem svědectví a služby!
„Sevřeli jeho nohy pouty (= kládou), železa podstoupiti musil…“ ‒ čteme v předcházejícím verši. U Josefa, prodaného bratry do otroctví, se v dlouhé době utrpení, která pro toho mladého muže byla plná zkoušek, mělo ukázat, zda se pevně drží Božích příslibů nebo ne. Zdánlivě zmizela jakákoli naděje, že Josef bude ze své pokořující situace vysvobozen a bude zaujímat vynikající postavení, které mu Bůh v jeho snech již předem ukázal. Zamysli se nad tím: byl nejen otrokem mezi mnohými jinými, neznámý a zbavený jakéhokoli práva, nýbrž také byl ještě na neurčitou dobu ve vazbě! A to na příkaz jednoho muže, který patřil k nejmocnějším mužům světa. Dokáže Bůh uskutečnit Své slovo, bude je vůbec moci naplnit, anebo budou skutečnosti silnější než dva prchavé sny? Nepodlehl snad Josef sebeklamu? Nepovažoval snad svou osobu za příliš důležitou? Dobře si můžeme představit, jaké asi vyvstávaly v Josefovi myšlenky!
I v životě Josefa nadešla doba, kdy Boží slovo „mu dalo za pravdu“ (tak je též možné překládat namísto „přetříbilo ho“). A ty? I ty jsi v nějaké bezvýchodné situaci, kdy už se nic nedaří? U tebe také není v dohledu nějaká změna, nějaká pomoc, nějaké řešení tvých těžkostí? „Pán (je) pomocník můj, aniž se budu báti.“ (Žid. 13,6) Toto slovo přece platí všem, i tobě. Důvěřujeme Božímu slovu (a tím Bohu), anebo považujeme hradby našich životních problémů za nepřekonatelné? Spolehni se, že také pro tebe nadejde čas, kdy dojde k naplnění Božího příslibu!