Efezským 6,1.2
To jsou slova, která nenalézají ohlas v uších všech dětí. Bůh je kdysi adresoval Izraeli, ale jako ta slova platila tenkrát, platí i dnes a potvrzují se od pokolení k pokolení. Poslušnost vůči rodičům „v Pánu“, tzn. v plném souladu s Pánem a s Jeho Slovem, je pro děti něco, co je náležité, co je správné, neboť všechno opačné, co se v dnešní době učí a praktikuje, s sebou vzápětí nese Boží zlořečení. Kdo „v Pánu“ nectí otce a matku poslušností, sklidí svou zhoubnou setbu.
Tak tomu bylo, máme-li uvést jeden příklad ze života, v jisté věřící rodině. Jeden syn byl vůči matce vzpurný a odpíral v určité naprosto nutné věci poslušnost. Potom se oženil, sám měl rodinu a velikou láskou lnul ke svým dětem. Ale již ve 33 letech se musel s těžkým srdcem se svou rodinou rozloučit. Bůh učinil jeho životu předčasný konec.
V 1. Samuelově knize 2,25 čteme otřesná slova o synech Eli: „Ale neuposlechli hlasu otce svého.“ Domnívali se, že mohou slova svého otce nechat bez povšimnutí, avšak Boží soud zněl: „Oba jednoho dne umřou.“ (2,34) „Nemylte se, Bůh nebude posmíván; neboť cokoli rozséval by člověk, to bude i žnouti.“ (Gal. 6,7) Bůh si přeje pro naše děti dobré. Sám odmění lásku, poslušnost a čest vůči rodičům.
Pán se ve Svém slově obrací na všechny stavy; poučuje rodiče, muže, ženy, služebníky, pány, ale i děti. Jedním ze znaků posledních dnů je, že děti neposlouchají své rodiče, a jsme svědky, jak se nepřítel snaží ovlivňovat v tomto směru i děti věřících. Mnohé děti ani netuší, o jak mnohé pozemské, ale především duchovní požehnání se svou neposlušností a svévolností připraví.
Spojené státy americké vděčí za mnoho Georgu Washingtonovi; byl to syn, který měl své rodiče v úctě. V mládí se chtěl stát vojenským námořníkem. Jeho matka se nad tím velice rmoutila, ale nic proti tomu neříkala. Kufr byl už na lodi, s níž měl Jiří odcestovat. Vše bylo připraveno k odplutí; Jiří už se chtěl jen rozloučit se svou matkou a šel do její světnice, aby se rozloučil. Nalezl ji v slzách a zármutku nad tím, že chce jít na moře. Když tedy poznal, jak jeho maminka je nad jeho samozvolenou cestou nešťastná, rychle změnil svůj úmysl, dal přinést zpět svůj kufr a řekl: „Maminko, já tě uposlechnu a zůstanu tady.“
Kéž Pán dá, aby všechny naše děti chtěly být poslušné ‒ k jejich vlastnímu požehnání, k radosti svých rodičů a oslavení Pána.