1. Petra 1,18.19
Ježíš Kristus vešel jednou provždy do svatyně, když nalezl pro lidstvo věčné vykoupení. Jakákoli jiná krev oběti, přinášená v období Staré smlouvy, nemohla způsobit věčné vykoupení. To mohla jen krev Božího Beránka. Jakou cenu má tedy tato „drahá krev Krista“ v Božích očích! Tekla z ran ukřižovaného Spasitele (Jan 19,33.34).
Věřící má nyní plnou svobodu přistupovat k trůnu milosti, protože za něj mluví drahá Kristova krev, a Pán ho vždy zastupuje v nebesích. Skrze Krista může vzývat Boha jako Otce (1. Petr. 1,17+: „…jako Otce vzýváte“) a i nejslabší věřící, protože je omilostněn v tom Milovaném, má právo na Boží otcovské srdce a otcovskou ruku. Každý křesťan je schopen v dětinné úctě sloužit svému Bohu a Otci.
Smíme-li dnes mít tak vysokou výsadu, že u stolu Páně pijeme z kalicha na Jeho památku, není to nic menšího než obecenství Jeho krve. Děkujeme za kalich, neboť s posvěcenou radostí a s vděčným srdcem jsme si vědomi, že Kristova krev byla připočtena i nám. I my jsme byli podrobeni smrti. Kristova krev nás vysvobodila. Jak bychom se tedy neměli radovat? A zda nemáme příčinu vždy znovu Pána oslavovat za to, že položil Svůj život, aby nás vykoupil z moci satana?
Krví beránka byli izraelští synové chráněni před Božím soudem, který přišel na všechno prvorozené Egypta. Krev beránka byla základem jejich vykoupení, které se stalo úplným skrze jejich vysvobození u Rudého moře. V tom, co se stalo v Egyptě, máme před-obraz díla Pána Ježíše na golgotském kříži, kde byl zabit jako Boží Beránek, a kde tekla Jeho drahá krev. Každý, kdo se dnes před Bohem pozná jako ztracený hříšník, vyzná před Ním svou vinu a vírou pro sebe využije Kristova dokonaného díla, je Jeho drahou krví chráněn před soudem. Obdrží odpuštění svých hříchů, protože bez vylití krve není odpuštění (Žid. 9,22).