Kazatel 11,1
Vykoupení lidé mají veliké možnosti, jak být rozmanitým způsobem druhým lidem k užitku. Jsou Božím slovem napomínáni k sdílnosti. Velikým vzorem je jim v tom vždy znovu Boží Syn, Ježíš Kristus. Rozséval laskavou rukou požehnání, nasycoval hladové, uzdravoval nemocné a nakonec položil Svůj život jako výkupné za mnohé.
„Činíce pak dobře, neoblevujme; neboť časem svým budeme žnouti, neustávajíce (= jestliže nezemdlíme).“ (Gal. 6,9) Největší bída ve světě dnes není ona hmotná, nýbrž duchovní. Proto smíme lidem nabízet „chléb života“, Pána Ježíše. Vždy znovu smíme tento chléb šířit na hladinu vod, tj. v přeneseném smyslu v moři národů. Často to trvá dlouho, než nějaká hladovějící duše ten chléb najde. Ale nedívejme se kolem sebe, nýbrž jen vytrvale rozšiřujme dál ten chléb života. Může se stát, že Bůh nám dá po určité době spatřit ovoce tam, kde bychom ho vůbec nečekali. A jestliže na této zemi žádné ovoce neuzříme, tedy ho zcela jistě nalezneme v nebi. Bůh přece řekl: „Tak bude slovo mé, kteréž vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mně prázdné, ale učiní to, což mi se líbí, a prospěšně to vykoná, k čemu je posílám.“ (Iz. 55,11) „Jedl“ jsi už ten chléb života k svému věčnému spasení?
Jeden mladý francouzský voják, který byl při obléhání města Saint-Quentin r. 1557 španělským vojskem raněn, ležel v lazaretu a trpěl veliké bolesti. Pojednou si všiml potištěného lístku papíru, který mu někdo neznámý položil na přikrývku. Přečetl si ho a jeho život pak dostal naprosto jiný směr. Později mu v Paříži postavili pomník, kde je představen s Biblí v ruce. Byl to proslulý zastánce a vůdce hugenotů, admirál Gaspard de Coligny (1519 ‒ 1572). Jenže ten malý lístek od neznámé osoby měl vykonat ještě další práci. Dostal se do rukou milosrdné sestry, která Colignyho ošetřovala, a velice zneklidnil její srdce. Pospíšila s ním ke své představené, která si ho přečetla, aby si o něm udělala úsudek. Při četbě jí vzešlo úžasné světlo, takže se od své dosavadní cesty obrátila. Tím si způsobila veliké těžkosti, takže nakonec musela Francii opustit a hledala ochranu v cizině. Ale onen traktát, který se jí stal tak drahý a měl se ještě dostat „před krále“, cestoval s ní. Tato žena zkřížila cestu Viléma Oranžského, osvoboditele Holandska, a stala se jeho manželkou. A onen maličký, obyčejný lístek, který přinesl Charlottě z Bourbonů tak veliké požehnání, byl onomu princi podnětem, že se zasadil o pravdu evangelia. Neměl by nás případ tohoto traktátu povzbudit, abychom byli horlivější v šíření těchto tichých poslů? Většinou asi neuvidíme ovoce té požehnané práce, jako ani ona neznámá osoba, ale Bůh stojí za Svým slovem a ono se k Němu nikdy nevrátí prázdné. Ale dnešní verš má nejen povzbuzení, ale i zaslíbení pro všechny, kteří se snaží rozšiřovat Boží slovo a konají tolik důležitou službu šíření dobrých spisů a traktátů. Všichni věřící jsou k ní povoláni. S ochotným srdcem a z lásky k Pánu mohou konat tuto požehnanou práci rozsévače. Bůh stojí za Svým Slovem. Řekl přece, že ono se k Němu nenavrátí prázdné (Iz. 55,11)!