1. Korintským 6,20+
Pán nás vykoupil za cenu, a to za takovou, že ji nelze vyčíslit. Je nezměrná, protože přesahuje všechny naše představy a pojmy. Syn Boží tuto cenu zaplatil, když opustil nebeskou slávu, vzal na sebe podobu člověka, aby na této zlořečením obtížené zemi položil za nás na kříži na Golgotě Svůj drahý život. Obětoval tedy vše, co mohl dát, a to pro nás.
Co jiného však značí být vykoupen, než že kupec, sám Bůh, na nás získal plné a výhradní právo, abychom byli cele k Jeho službě? A navíc jsme obdrželi Jeho Ducha Svatého. Jsme tedy pro Jeho službu vystrojeni, abychom ji mohli konat k Jeho cti. Adoptované, za vlastní přijaté dítě se jistě bude snažit věrnou službou se odvděčit svým pěstounům. Oč více je naší povinností, abychom jako z Boha narozené (a tedy ne pouze adoptované) děti činili našemu Pánu, který nás tak draze vykoupil, radost poslušností a věrnou službou.
Oslavujeme Pána Ježíše, který nás vykoupil Bohu Svou krví. Přitom právem myslíme na svou duši. Ale On nevykoupil jenom naši duši. Písmo svaté nám ukazuje, že patříme Pánu Ježíši tělem, duší i duchem. Boží slovo dokonce často mluví o tom, že i tělo křesťana patří Pánu, a v mnohých místech to staví do popředí.
Byli jsme koupeni za vysokou, drahou cenu a máme tedy Boha oslavovat, a to v nynějším čase, pokud ještě jsme v tomto těle mdloby. Máme se Bohu dávat k dispozici „jako byvše mrtví, již živí“ a „údy své“, tzn. dary, které Bůh nám propůjčil, používat ve službě pro Něho „za odění (=nástroje) spravedlnosti“ (Řím. 6,13). Tělo křesťana patří „Pánu“ (1. Kor. 6,13); a naším určením je, abychom byli „svatí“, „tělem i duchem“. „Ta je zajisté vůle Boží: posvěcení vaše… neboť nepovolal nás Bůh k nečistotě, ale ku posvěcení.“ (1. Tes. 4,3.7)
„Oslavujte tedy Boha v těle svém.“ Právě toto slouží i k podpoře evangelia. ‒ Mnohé hodiny není vůbec slyšet. A přece možná jdou naprosto správně, jen je třeba podívat se na ně, abychom zjistili správný čas. Podobně je tomu s mnohými křesťany. Mnoho toho nenamluví, avšak jejich chování, jejich život je příkladný a jasně ukazuje, že jdou za Kristem.
Křesťan ovšem nemůže vždy mlčet. V každém případě ale jeho život musí být čistý a věrný. Činy mají větší váhu než slova.