Jan 14,12
Okruh působení Pána Ježíše, když byl na zemi, byl v podstatě omezen na izraelský lid. Vždyť sám říká: „Nejsem poslán než k ovcím zahynulým z domu izraelského.“ (Mat. 15,24) Proto nemohl Svou lásku a moc rozvinout ke všem lidem tak, jak by to odpovídalo Jeho srdci, „byl stísněn“ (Luk. 12,50+). Ale po křtu soudem (na kříži) bylo „stísnění“ odstraněno; „ratolesti vycházely nad zeď“ (1. M. 49,22). „Hradba dělící na různo“ byla zbořena, „smrt zahlazena“ a satan poražen (Ef. 2,14; 2. Tim. 1,10; Ž. 68,19 a Ef. 4,8). Proto dnes je dějištěm působení Ducha Svatého celý svět. Po vylití Ducha Svatého o letnicích apoštolé, nositelé svědectví, vskutku činili „větší skutky“, a to v moci Ducha Svatého. Tím měla být osvědčena sláva oslaveného Krista, sedícího po Boží pravici.
Toto osvědčení slávy Pána přispělo též k tomu, že bylo podepřeno zvěstování evangelia: „A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slovo potvrzoval znameními, která pak následovala.“ (Mk. 16,20+ ‒ srov. též s Žid. 2,3.4)
Jako příklad takových větších skutků lze uvést Skut. ap. 5,15 a 19,12, kdy pouhý dopad stínu Petra anebo přiložení šátků a zástěr od Pavla „stačilo“ způsobit uzdravení nemocných.
Avšak ony skutečně větší skutky nebyly tolik ty, které podpíraly evangelium, nýbrž účinky způsobené evangeliem, jako třeba připojení velikého počtu lidí, např. 3 000 v den letnic (Skut. 2,41) nebo oněch 5 000 pouze mužů (Skut. 4,4), ona „množství“ (Skut. 5,14) či rozmnožení počtu učedníků (Skut. 6,7). Jak veliké to byly skutky oslaveného Pána, které činil skrze Svůj lid! On přece neřekl: Ještě větší činiti bude, než jsem já činil, nýbrž: ještě větší než tyto činiti bude. Vždyť i tyto „větší skutky“ byly činěny ve jménu Pána Ježíše (Skut. 3,6.16).
Jako bylo v osobě Pána Ježíše vždy vidět, že Otec v Něm působil, je tomu podobně i dnes s Jeho lidem. Mají tentýž život jako On a moc Ducha Svatého v nich je vyjádřením jejich živého spojení s Otcem.
„Většími“ byly ony skutky nazvány proto, že daleko přesahovaly „dobročinnost a uzdravování“ Pána Ježíše mezi „ovcemi zahynulými z domu izraelského“ a jsou spojené s velikou sklizní, kvůli níž On jako pravé „zrno pšeničné“ padl do země a zemřel (Jan 12,24). Lukáš začíná svou zprávu o působení Ducha Svatého poukázáním na to, co „začal Ježíš činiti“ (Skut. 1,1). Jejich skutky tedy vlastně byly pokračováním Jeho skutků.