Jak nesmírně hluboký význam mají tato krátká slova, která náš Pán zvolal na kříži, dříve než sklonil hlavu a Ducha Otci poručil! „Dokonáno jest!“ ‒ tak mohl zvolat po nesmírných prožitých utrpeních. Skončilo kruté týrání lidmi. Přestalo tupení a posměch těch, jimž Pán činil jen dobré. Ale především skončily ony tři temné hodiny, v nichž Pán nesl soud svatého Boha nad hříchem. To vše již bylo za Ním, a nyní slyšíme s kříže vítězné zvolání: „Dokonáno jest!“ Dosah těchto slov můžeme jen tušit. Otázka hříchu, která byla mezi Bohem a lidmi, zde byla vyřešena. Na kříži byl způsoben základ, takže Bůh nyní může nabízet odsouzeníhodným hříšníkům odpuštění a oznamovat, že hřích bude moci být jednou úplně odstraněn z vesmíru. Pán slavil na kříži nad satanem vítězství, které nemohlo být větší. Satan je nyní poraženým nepřítelem. Bůh byl na kříži oslaven takovým způsobem, že se v údivu jen můžeme klanět.
Jak velice je Bůh světlo, poznáváme v hodinách temnosti, když se odvrátil od Pána Ježíše. Ale z golgotského kříže září také Jeho božsky veliká láska. Tato láska nyní nalézá ozvěnu v srdcích těch, kteří před Něho předstupují s velebením a jejichž jistota má pevný základ v slovech Páně: „Dokonáno jest!“
Již není daleko chvíle, kdy uvidíme toho Vítěze z Golgoty tváří v tvář a budeme Ho pak v dokonalosti chválit a oslavovat za dílo, které vykonal na kříži.
V Božím rozsudku, vysloveném nad lidmi po zhřešení (1. M. 3,16-19), jsou uvedena čtyři slova: pot, trní, těžká práce a půda. Ten poslední Adam z nebe, Ježíš Kristus, musel v úzkosti Své svaté duše projít těžkou námahou, takže Jeho pot padal na zem podoben „velikým krůpějím krve“ (Luk. 22,44). Jak hrozné tělesné bolesti musel snášet! Tupen a korunován korunou z trní ‒ obrazem zlořečení kvůli hříchům ‒ procházel všemi utrpeními, o nichž byla řeč v Žalmech a v Prorocích. Odsouzen, ač nevinný, byl přibit na kříž hanby. Trpěl vnitřně a trpěl pod rukou surových lidí, podněcovaných mocemi temnosti.
Ale tajemstvím Jeho nevýslovných utrpení nebyly tolik bolesti, které Mu byly způsobeny lidskou rukou, ani tím vzbuzená utrpení Jeho duše, nýbrž spíše utrpení jako Nositele hříchů z ruky svatého Boha, jehož svatost On sdílel. Jako oběť za hřích, ačkoli sám spravedlivý, musel být Bohem opuštěn. Co to znamená, ví jenom Bůh. Co se během třech hodin temnosti odehrávalo v Jeho srdci, když jako Svatý a Čistý byl učiněn hříchem, když položil Svou duši jako oběť za vinu, nebude nikdy zjeveno nějakému smrtelníku. A nyní považ: toto On učinil pro tebe! Jaký postoj zaujímáš vůči Tomu, který tam bojoval i za tvou duši, aby tě mohl zachránit, spasit od věčné smrti? Jak častokrát jsi i ty už zpíval píseň: „Já klaním se té lásce svaté, jež v Kristu nám se zjevuje“? A přesto ses Mu možná ještě cele nepředal, ještě jsi nepochopil, že Boží Syn pro tvé hříchy podstoupil smrt i hrob. Anebo snad patříš k těm, kteří Kristem pohrdají? Zamysli se nad tím, že Bůh uvede Svůj soud na všechny, kteří opovrhnou Jeho Synem.