Žalm 91,1.2
David byl v Boží škole, sám s Bohem v tichém ústraní, připravován pro veřejné činy. S takovým věřícím, kterého Bůh určí pro Svou službu na veřejnosti, se chce vždy nejprve zaměstnávat osobně a sám. Proto ho bere stranou: David se na poušti naučil, jakou pomoc a sílu má víra v Bohu. Tam už přemohl lva a medvěda, dříve než ho Bůh vedl na bojiště s obrem Goliášem, nepřítelem mnohem silnějším. Mojžíš se učil poznávat Boha i sebe v madianské zemi; potřeboval k tomu 40 let. Teprve pak ho vidíme, jak stojí proti faraónovi, velikému Božímu odpůrci.
Příčinou našich selhání a pádů většinou bývá, že jsme nebyli dost dlouho v skrytém obecenství s živým Bohem. Náš drahý Pán strávil celé noci na modlitbě k Bohu. Jakým napomenutím i pobídkou by to mělo být nám, chatrným lidem, abychom trávili mnoho času v tichu modliteb! Kde dobývají svatí svá prvá vítězství? Zcela jistě tam, kde je nevidí žádné jiné oko než Boží. Tam se člověk srdcem rozhoduje zapírat sám sebe, aby na sebe tiše bral kříž; tam se učí sklánět se a kořit, vzdávat se své vůle a podvracet rozumové závěry i každou vysokost, která se staví proti Boží známosti.
Když bylo město Královec pustošeno ohněm, přišel i starý pastor Jester v několika hodinách o všechno. Starý kostel lehl popelem a také jeho dům, jeho knihovna a všechno, co měl, se stalo kořistí plamenů. Jeden z jeho vnuků vynesl 86letého starce z hořící budovy, Když mu pak jeden přítel vyjadřoval hlubokou účast a těšil ho, odpověděl:
„Právě jsem četl 91. Žalm. Ten jsem prožil už vícekrát a mám ho vyzkoušený. Byl jsem v dobách, kdy řádil mor, ale ke mně se ta rána nedostala; prodělal jsem válku, ale Bůh mne chránil. Dostal jsem se do ohně, ale Bůh přikázal Svým andělům, aby mne nesli na rukou. Bůh mne nasytil délkou života a nyní se ještě naplní poslední slovo Žalmu: On mi dá vidět Své spasení!“
Jak vděčni můžeme být, dovoluje-li nám Bůh vést tichý a pokojný život! Kéž bychom ho jen žili „ve vší zbožnosti a šlechetnosti (= důstojné vážnosti)“ pro Něho (1. Tim. 2,2)! Smíme nyní v naší zemi okoušet klid a pokoj, ale víme, že nemáme pro tento svět žádné zaslíbení kromě toho, že Bůh nás ani neopustí, ani nezanedbá. Proto ani Boží lid není ušetřen utrpení, těžkostí a různých běd. Jestliže však Boží dítě žije v obecenství s Pánem, nebude zneklidněno ani v těžkých zkouškách. Kéž nám Bůh dá, abychom Mu ani v takových zkouškách nepřičítali něco nenáležitého (srov. s Jobem 1,22).