Člověk přichází na svět s hříšnou přirozeností. Boží přítomnost je mu nesnesitelná. Nenávidí světlo. Náš Pán Ježíš, který nesl člověku vstříc jen Boží lásku a Boží slitování, musel na konci Své veřejné služby tesknit: „Viděli i nenáviděli i mne i Otce mého“ (Jan 15,24), avšak „v nenávisti měli mne bez příčiny“ (25. v.). Vzdor tomu však Boží láska k padlému a provinilému člověku zůstává beze změny táž. Sklání se k člověku a napomíná ho, ba prosí ho, aby se s Ním dal smířit! Boží svatost požadovala provedení trestu předem ohlášeného s pohrůžkou, potrestání viny. Bůh však určil Svého Syna, Pána Ježíše, aby byl pro nás zástupcem v soudu. Když Ježíš visel na kříži, byl Bohem souzen, jako by se sám dopustil hříchu a jako by se sám provinil hříchy lidí. Až tak daleko šla Boží láska. A toto je nyní podkladem k smíření, které je nabízeno hříšným lidem.
Milý čtenáři, přijetí nebo odmítnutí té nabídky určí, co bude tvůj věčný úděl: zda jím bude věčné spasení, anebo věčné zahynutí.
Není to divné, že to byla táž potopa, skrze niž zahynul „starý svět“ s tehdejším obyvatelstvem, která vynesla vzhůru koráb a dopravila praotce Noe s jeho rodinou na místo, které mu určil Bůh? Noe byl nejen ušetřen soudu, nýbrž byl při soudu zachráněn.
Jak úžasný to je obraz vykoupení v Kristu Ježíši. Svatý a spravedlivý Bůh nemohl jednoduše hříšníky přehlížet a přeškrtnout zúčtování viny. Zachránil nás soudem. Pán Ježíš, koráb našeho spasení, za nás strpěl soud. Bůh musí soudit hřích. Udělal to na Golgotě. Tam trestal Svého milovaného, jednorozeného Syna za cizí vinu. „Trest k našemu pokoji byl na něm a zsinalostí jeho se nám stalo spasení.“ (Iz. 53,5b+)
Podobné se stalo v Egyptě Izraeli, když Bůh oné noci zabíjel všechno prvorozené. Smrt přešla a rozedněl se den vykoupení. Zachránila je krev velikonočního beránka. Bůh řekl: „A když uzřím krev, pominu vás.“ (2. M. 12,13) „Vědouce, že ne porušitelnými věcmi, stříbrem neb zlatem, vykoupeni jste z marného svého obcování toho od otců vydaného, ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista.“ (1. Petr. 1,18.19)
Boží děti jsou vyslanci svého nebeského Pána. Dokud jsou zde na zemi, mají na místě Kristově prosit lidi, aby se dali smířit s Bohem. Vědí, že doba milosti může brzo skončit, možná už dnes. Boží slovo je poučuje o hrozných souženích, která přijdou na lidi. Znají onu „hrůzu Páně“ a vědí, že všichni, kteří nebyli smířeni s Bohem, budou věčně v místě trápení. Tato informovanost je zavazuje, aby své bližní varovali před blížícím se soudem. Děláme to? Využívejme každou příležitost a prosme lidi, aby se dali smířit s Bohem. Ukazujme jim cestu k spasení jejich nesmrtelné duše. Brzy přijde noc. Pracujme tedy, dokud je den!