V takové době, kdy zlo se rozmáhá a zasahuje stále dále, a v níž zlí lidé svádějí anebo bývají svedeni, nás Boží slovo vybízí: „Ale ty zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi plně přesvědčen.“ (2. Tim. 3,14+). Timoteus zakládal své přesvědčení na poučení apoštolem a na Písmech svatých.
Také my dnes nalézáme vzor (obraz) zdravých slov v Písmu svatém. Každá sebelepší úvaha probírá vždy jen určité dílčí stránky Boží pravdy. Celý obraz v božském souladu jeho jednotlivých částí nalézáme v Božím slově. Bděme tedy nad tím, abychom jednotlivé části tohoto obrazu nějak zvláště nevyzdvihovali, a přitom jiné zase nezanedbávali. I nejlepší úvahy ‒ a jsme za ně srdečně vděčni ‒ jsou a zůstávají jen dílem lidí. Písmo svaté je vdechnuté Bohem. Skrze ně s námi chce Bůh mluvit přímo. Buďme žádostivi rozumného, nefalšovaného mléka Božího slova (1. Petr. 2,2+), abychom měli před očima a v srdci vzor (obraz) zdravých slov a ve víře a v lásce ho pevně drželi.
Zvláště dnes je důležité na to dbát, protože všeobecnou snahou ve světě je vším otřást a podrýt to. Právě u nás, Božích dětí, jde o to, abychom vynaložili všechnu sílu a uchovali obraz Pána Ježíše, daný nám v Božím slově, a pravdu Boží vůbec beze změny a bez jakéhokoli oslabení. Jde o to, abychom s rozhodností a neochvějně pevně drželi, co nám podává Duch Svatý. Nestačí také pevně držet jen „rámec zdravých slov“, nýbrž celý obraz v každé jednotlivosti, jak nám je podán Duchem Božím; neboť do nějakého rámce lze postavit všelicos, i nedobré věci. Proto také je řečeno: „obraz (vzor) zdravých slov“. „Zdravá slova“ jsou jenom vlastní Boží slova, uložená v Písmě svatém, která jedině jsou pravým pokrmem pro duši a duchovní potravou, působící růst věřícího. Pokud pak jde o to, co my lidé o tom říkáme, je třeba veškeré bdělosti; neboť příliš snadno se může stát, že můžeme přimísit lidská slova a lidské myšlenky, které už neodpovídají Božím myšlenkám a vedou na scestí.
Když Pavel napomíná svého syna ve víře, aby střežil svěřený majetek, nemyslí tím, aby ho uchovával (přechovával), jak to děláme třeba s cennými věcmi na nějakém bezpečném místě, v ocelovém trezoru či pokladně apod. Kdosi, jenž musel odejít z domu, dal každému ze dvou synů pytel osiva, o který měli dobře pečovat až do jeho návratu. Jeden z nich ukryl pytel na dobře chráněném, jenom jemu známém místě; onen druhý však připravil veliký kus pole a osivo zasel. Když se jejich otec vrátil, žádal navrácení svěřených pytlů. Tu onen první syn nalezl svůj pytel nedotčen na svém místě, jenže myši všechno osivo sežraly; druhý syn však zavedl otce na pole, které již bylo připraveno k bohaté sklizni. Kdo z nich se staral o svůj pytel lépe? Právě tak je tomu s tím, co Pavel má na mysli, ať už jde o udělený dar, anebo o obraz (vzor) zdravých slov: jde o Pána Ježíše Krista v našem srdci. Oboje může být udržováno ve své moci a kráse, jen zůstává-li to v našich srdcích živé a naše srdce jsou tím naplněna.