Jan 17,4
Jaká milost, že na této zemi byl jeden, který na konci Svého vezdejšího pobytu mohl Bohu říci: „Já jsem oslavil tebe na zemi.“ Byl to Boží Syn, který se stal člověkem, aby zjevil Boha a nás spasil. Všichni, naprosto všichni ‒ kromě Něho ‒ na zemi Boha zneuctili a zhaněli. Ježíš Kristus, jednorozený Syn Otce, přišel a Boha zde oznámil (vypravil) jako světlo a lásku, a vždy Ho dokonale oslavil. Ve všem, co chtěl, mluvil a činil, byl Jeho život vždy slávou pro Boha, nepřerušovaným oslavením Otce.
Jakou rozkoší muselo být pro Boha, když po všech bezbožnostech a ohavnostech lidí zde viděl jednoho dokonalého člověka, který se od svého prvního až do svého posledního dechu cele zasvětil Bohu, a jehož myšlenky, slova a skutky bez výjimky stoupaly k Bohu jako líbezná vůně. Takový, jaký byl na věčnosti, byl i jako člověk na této zemi.
A mohl dále říci: „Dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil.“ Ve skutečnosti sice ještě před Ním ležela ona hodina utrpení; avšak On tu ve Svých myšlenkách, jako i v čtyřech předcházejících kapitolách, zaujímá už Své místo za křížem, aby nám mohl ukázat úplné ovoce Svého přeslavného díla. A tak jsme měli i my, Jeho lid, předem vidět a slyšet, co On měl být v tomto novém postavení pro nás na zemi. Umývá naše nohy, potěšuje nás, povzbuzuje a vyučuje nás tím nejněžnějším způsobem a prosí za nás Otce. Jak slavné jsou výsledky Jeho dokonalého díla!
Jaké bezmezné zalíbení nalézal Bůh Otec od počátku až do konce v životě Svého Syna na zemi jako člověka mezi lidmi! Syn činil vždy to, co se líbilo Otci, a to za nejtěžších okolností: Jeho národ Ho zavrhl a nenáviděl Jej, který byl věrný obraz (otisk) Boží podstaty a blesk Jeho slávy (Žid. 1,3), a potvrdil tím svou nenávist proti samému Bohu.
A když přišla hodina, v níž Syn, který se stal člověkem, dokonal na kříži dílo, které Mu Otec dal, co se stalo? Tu se ukázala úplná oddanost Syna Otci. Syn Ho oslavil jako člověk od prvního až do posledního okamžiku. Dílo na kříži tvoří dokonce základ pro věčné Boží oslavení: zde vyšla najevo Boží podstata, Jeho nekompromisní svatost a spravedlnost, a tu byla zjevena nezměrná velikost Jeho lásky v Jeho věčné uložené radě. A jak Bůh odpověděl na takovou oddanost a věrné provedení všech Svých myšlenek Svým milovaným Synem? ‒ Bůh Ho „pozdravil (nebo: oslovil)“ (Žid. 5,10+) jako velikého nejvyššího Kněze, oslavil Ho u sebe samého tou slávou, kterou u Něho měl, dříve než byl svět. Dal Mu místo po Své pravici na trůnu. Korunoval Ho slávou a ctí a dal Mu jméno, které je nad každé jméno. Dává Mu sklízet ovoce těžké práce Jeho duše a dá Mu jako Synu člověka „království věčné“.