Jan 17,4
V tomto verši je předmětem hovoru Pána Ježíše s Otcem „dílo“. On hleděl k nebi a Jeho učedníci směli slyšet úžasná slova, která říkal Otci. Asi jim nerozuměli, protože Pán se staví za Své dílo, jako by již bylo dokonáno, zatímco učedníci se ještě nestali svědky díla na Golgotě.
My dnes můžeme s velebením přemýšlet o tom, že ono dílo vyšlo od Boha, protože Pán řekl: „…dílo, …kteréž jsi mi dal, abych činil.“ Jak nám z toho všeho září vstříc Boží láska, která byla v Jeho srdci, dříve než byly položeny základy vesmírných světů! Bůh je láska. Věčně Mu za to buď dík! „V tom zjevena jest láska Boží k nám, že Syna svého, toho jednorozeného poslal Bůh na svět, abychom živi byli skrze něho. V tom jest láska, ne že bychom my Boha milovali, ale že on miloval nás, a poslal Syna svého (jako) oběť slitování za hříchy naše.“ (1. Jan. 4,9.10) V Ep. Židům 10 Pán říká: „Ve svitku knihy je psáno o mně.“ Jak velikým se nám stává ono: „Aj, jdu,… abych činil, ó Bože, vůli tvou!“ (Žid. 10,7+) Zde začínala Jeho cesta poslušnosti, když na sebe vzal tělo, které Mu Bůh připravil, aby se stal Božím Beránkem, kterého On si vyvolil, a který jedině Ho mohl uspokojit. A tak náš drahý Pán šel touto cestou, až na pni kříže zvolal: „Dokonáno jest!“ Jaká radost a uspokojení naplňovaly Jeho srdce, když mohl říci: „Dílo jsem dokonal,“ a jakou ono bylo líbeznou vůní pro Toho, který Mu je dal učinit! On tedy pro radost, která byla před Ním, strpěl kříž. Kéž bychom více hleděli na Jeho dílo, v němž nám plným jasem září vstříc láska Otce, a kde vidíme vystupovat líbeznou vůni oběti Krista.
Boží oko nikdy nevidělo na zemi takového člověka, který by tak jako Pán Ježíš toužil po oslavení Otce a po blahu lidí. Otcovo srdce se radovalo z naprosté poslušnosti Syna a z Jeho závislosti. Ať Pán činil cokoli, ať uzdravoval nemocné nebo vymítal démony, ať potěšoval truchlící nebo trestal samospravedlivé, ať křísil mrtvé nebo uklidňoval rozbouřené moře ‒ vše se dělo v naprostém souhlasu s Otcem. Nesmíme si myslet, že Bůh Mu v každém případě dal nějaký přesný příkaz.
Syn mohl říci: „Já a Otec jedno jsme.“ (Jan 10,30) Cokoli Syn myslel a činil, bylo v témž okamžiku i v srdci Otce. Avšak v Getsemane ležel Syn na Své tváři a učil se v slzách a potu, co znamenalo s pohledem na kříž říci: „Ne má vůle, ale tvá staň se.“ (Luk. 22,42) Pán Ježíš se nemusel učit poslušnosti jako my a naše děti, protože nám je vrozena neposlušnost. On byl vždy a za všech okolností poslušný.
Celou cestu Syna na zemi znal od věčnosti i Otec. Cokoli způsobilo Synu utrpení a bolest, cítil stejně i Otec. A když se Syn po dokonaném díle opět navrátil k Otci, slyšel od Něho tato slova: „Seď po pravici mé, dokud nepoložím nepřátel tvých za podnož noh tvých.“ (Ž. 110,1). Také toto bylo částí radosti ležící před naším Pánem, pro niž strpěl kříž (Žid. 12,2+). Zvítězil a sedí se Svým Otcem na Jeho trůnu (Zjev. 3,21).