Židům 10,14
Anglický učenec Thomas Biley, který žil v 16. století, píše: „Než jsem přišel ke Kristu, velice jsem trpěl od lidí. Nakládali mi neúnosná břemena. Nutili mne, abych Pánu přinášel mnoho obětí, takže se mi vedlo jako oné ženě v Evangeliu, o níž čteme, že „mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všechen statek (= majetek) svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla“ (Mk. 5,26). Jednoho dne jsem slyšel zvěstovat jméno Ježíše. Koupil jsem si latinský Nový zákon, nevěda, jaký poklad jsem si tím přinesl domů. Jakmile jsem tu Boží knihu otevřel, padl můj zrak na verš: „Věrná je tato řeč a všelijak oblíbení hodná, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby hříšné spasil.“ (1. Tim. 1,15) Toto slovo dopadlo jako balzám na mnou sklíčenou a zdeptanou duši, tlačenou břemenem nesčetných hříchů. Byl jsem blízek zoufalství. Nyní jsem mohl díky té úžasné Boží moci v pouhém jednom verši se radovat z Ježíše jako svého Spasitele. Mé srdce teď mohlo radostí zpívat.“
T. Biley se stal věrným svědkem Páně a požehnaně působil v Anglii ve službě svého Mistra a Pána. Při čtení té zprávy nás bezděky napadají slova apoštola Pavla: „Protož není již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši. Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti.“ (Řím. 8,1.2)
Mnoho lidí, kteří přišli se svými hříchy k Pánu Ježíši, nemůže pochopit, že jistota jejich věčného spasení vůbec nezáleží na nich. Vidí své časté pády i hříchy a vedle toho Boha, který je svatý a nemůže se dívat na hřích. Copak to může jít dohromady?
Je jisté, že naše klesání a naše pády jsou ztrátovými body v našem životě pro Boha. Jejich znakem je: žádné ovoce pro Boha. Ano, naše nevěrnost může vést k ztrátě naší odměny, k ztrátě korun, a to je velice zarmucující. Avšak že by tím bylo dotčeno naše věčné spasení, je satanova lež.
Bůh nenávidí hřích ‒ ale může ho odpustit. Proč? Protože na golgotském kříži vykonal trest nad hříchem na Svém milovaném Synu. A pomyslíme-li na to, že je svatý a naprosto spravedlivý, rozhodně nebyl Jeho hněv oslaben tím, že šlo o Jeho Syna. Pán Ježíš musel nést plnou tíži soudu, opuštění Bohem a smrt.
Jestliže jsi činil pokání a vírou přijal toto dílo vykoupení, byla ti Bohem přičtena Kristova oběť a odpuštěny všechny hříchy, i ty, které ještě učiníš. Protože ta oběť dokonale uspokojila Boží nároky a On ji přijal, spočívá tvé i mé spasení na věčně pevném základě. Co nám zbývá, není: pochybovat, nýbrž: děkovat. Nezapomínejme na to!