Efezským 5,11+
„Mohu vás ujistit, že bezbožní se svatých lidí bojí. Nenávidí je, ale přitom z nich mají strach. Aman se třásl před Mardocheem (viz Kniha Ester), třebaže se ho snažil zahladit. Ano, nenávist proti věřícím bývá často pouhým projevem bezmocného strachu, který si však oni pro pýchu nechtějí přiznat.“ ‒ Tak to kdysi řekl jeden Boží muž.
A jiný pověděl: „Budeš-li prakticky žít jako křesťan v opravdové bohabojnosti, bude se tě bát i satan.“ Ano, čím věrnější je křesťan podle Božího slova v oddělení od hříchu a od světa, tím více se bude cítit odsuzován každý bezbožný člověk i svět. Na druhé straně mnohé srdce může být takovou věrností přivedeno k přemýšlení a obrátit se k Pánu.
Žel že dnes je tomu s věřícími tak často jinak! Takové rozhodné oddělení od jakéhokoli zla a od přizpůsobování se světu se pomalu stává vzácností. Nejen od toho, co už je viditelně zlé, ale také od všech „neplodných (jalových) skutků tmy“ se máme držet daleko. A nestačí pouhé oddělení navenek; Bůh si přeje čistotu a svatost srdce. Kolem nás vládne nejen mravní, ale též náboženská temnota. Kéž bychom se tedy v každém směru chovali jako „děti světla“.
„Všichni, kteří chtějí pobožně živi býti v Kristu Ježíši, protivenství míti budou.“ (2. Tim. 3,12) Jestliže se nám to dnes neděje, pak to jistě není tím, že by se satan a svět změnil. Jejich úmysly s námi jsou stále stejně temné. To, že dnes nejsme pronásledováni, si tedy musíme vysvětlit naším selháním ve věrnosti. Svět nevidí naše světlo, a proto se necítí být námi odsuzován.
Je možné představit si, že člověk, který jednou na sobě zakusil očišťující moc Kristovy krve a okusil, co je Otcovo objetí a políbení, by se znovu mohl vrátit k mlátu, které žrala prasata? Je možné představit si, že někdo, kdo okusil sladkost nebeské manny a kdo pil z osvěžujících vod oné duchovní skály, by se zase mohl roztoužit po egyptských hrncích masa? Žel že skutečnost nás učí, že to možné je. Kolik světského smýšlení a usilování o věci tohoto světa se nalézá mezi námi! Jak málo se ukazuje onen vzácný obraz Krista u tak mnohých, kteří jsou Jeho vlastnictvím! Jaká opravdu hrozná povrchnost a neláska se tu často projevuje. Jak to musí rmoutit srdce našeho Pána! Jestliže ti to něco říká, milý čtenáři, tedy se zastav a jdi do sebe. Nechtěj déle setrvávat v takovém stavu, nýbrž vyznej Pánu všechno zlé. Jako kdysi Rudé moře dělilo vykoupený lid od Egypta, nyní má být dělicí čárou mezi námi a světem Kristův kříž.