Titovi 2,13.14
Kristus byl jednou obětován, aby nesl hříchy mnohých. Nezůstal ve smrti, kterou podstoupil pod tíží hříchu, jenž byl na Něho vložen. Neviděl porušení. Bylo nemožné, aby ten milý Boží Syn byl držen v poutech smrti, když Svou obětí učinil zadost Boží spravedlnosti. Bůh Ho vzkřísil z mrtvých a Jeho vzkříšení je důkazem, že Jeho oběť byla přijata, že zvítězil nad smrtí a zahladil moc satana, který měl moc smrti. Ba stalo se ještě něco více: Bůh Ho vzal k sobě a vysoce Ho vyvýšil; Kristus se posadil po pravici Boží velebnosti, když předtím učinil očištění hříchů; byl korunován slávou a ctí, a víra Ho tam vidí.
Ale ukáže se podruhé, aniž bude mít co činit s hříchem; a ti, jejichž hříchy On nesl, Ho čekají. Těm se zjeví k spasení; neboť ačkoli oni mají už spasení svých duší a jsou učiněni způsobilými pro nebe, jsou ještě v těle slabosti, v němž lkají. „I my sami v sobě lkáme, zvolení synů (= synovství) očekávajíce, a tak vykoupení těla svého.“ (Řím. 8,23) Jak úžasná je tato naděje!
Kdysi jsme byli bezbožní, ale Kristus nás, pokud jsme se na Něho obrátili jako na Spasitele-Boha, vykoupil od veškeré bezbožnosti. Stalo se to už, když jsme dokonce ještě ani nebyli, totiž na Golgotě; tam On se za nás vydal. Je to skutečnost, která pro nás musí mít praktické důsledky a má je mít, neboť On si nás „očistil“ jako Svůj vlastní lid, o němž si přeje, aby byl „horlivý v dobrých skutcích“. Položme si tedy otázku, zda ta vysoká a slavná pravda, že Mu patříme, budí v našich srdcích touhu po „dobrých skutcích, které Bůh připravil, abychom v nich chodili“ (Ef. 2,10)?
Je nebezpečné vyznávat zásady, které však neovládají náš praktický život. Jakého druhu jsou ty dobré skutky, se učíme, jsou-li naše svědomí pocvičena v Boží bázni a zůstáváme-li závislí na Bohu. První skutky se projeví v tom, že budeme utvářet, resp. změníme své běžné zvyky, způsoby svého chování k rodinným příslušníkům a bližním podle toho světla, které jsme načerpali z Božího slova. Lhostejnost v tomto směru by byla lehkomyslnost a ta není o mnoho lepší než bezbožnost, od níž nás Kristus vykoupil. V křesťanstvu jsou určité formální představy o tom, co jsou dobré skutky. Nejde však o zastávání nějakého systému názorů a pouček, nýbrž o to, abychom v událostech a okolnostech každodenního života zjevovali Krista a tím dokazovali, že jsme Jeho vlastnictvím.