Mnozí lidé nejsou opravdu šťastni ‒ tak, aby je nic netížilo, třebaže Bohu upřímně vyznali své hříchy. V jejich srdci stále ještě zůstávají určité pochybnosti o jistotě jejich vykoupení. Patříš také mezi ně?
Proč ti Bůh může odpustit, ačkoli v Jeho očích není nic hodnějšího nenávisti než hřích? Protože provedl soud nad hříchem na golgatském kříži na Svém milovaném Synu. ON tam podstoupil za hříšníky soud, ano, opuštění Bohem a smrt. Jestliže jsi činil pokání a přijal vírou Jeho dílo vykoupení, je ti přičtena Kristova smírčí oběť a uděleno odpuštění hříchů. „On raněn jest pro přestoupení naše, potřen pro nepravosti naše. Trest k našemu pokoji byl na něm, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.“ (Iz. 53,5+)
Nemusíš čekat na nějaké zvláštní pocity. Důvěřuj tomu, co Bůh přislíbil! Přijmi vírou odpuštění svých hříchů! Tvé hříchy jsou odpuštěny, protože Pán Ježíš za ně zemřel. Jsi před Bohem ospravedlněn, protože Pán Ježíš byl vzkříšen. „Jemu (tj. Ježíši) všichni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno Jeho všeliký, kdokoli uvěřil by v Něho.“ (Skut. ap. 10,43) Pevně drž tyto pravdy a mysli na to, kdo k tobě mluví skrze Bibli. Je to Bůh a nikoli člověk. Zda nám toto nedává nejvyšší jistotu? Kéž bychom Mu jen za spasení v Pánu Ježíši více děkovali a méně pochybovali!
V katedrále sv. Pavla v Londýně je mnoho hrobů význačných a vysoce postavených osob. Na jednom mramorovém náhrobku je tento nápis: „Žil jsem v pochybování, zemřel jsem v nejistotě, a kam jdu, nevím.“ Zda tato slova nevyjadřují naprostou prázdnotu a beznaděj člověka? Je vůbec možné zanechat po sobě nějaké smutnější svědectví? Jistě, bez Pána Ježíše není žádná jistota pro věčnost, žádný pokoj a pravá radost ani v tomto životě. Bez Něho je vše tmavé. Ale jaká milost, že je mnoho lidí, kteří mohou vydat a po sobě zanechat jiné svědectví. To, co říká dnešní verš, smí ústy apoštola Pavla říkat všechny Boží děti, protože Pán Ježíš, Boží Syn, položil na Golgotě Svůj život, aby spasil hříšníky. Toto je spasitelná víra. „Kdož věří v Syna, má život věčný.“ (Jan 3,36) Je to blahé vědění. Žádná nejistota, žádné pochybnosti, protože… „psáno jest“. O to se opírá víra. Jak šťastní lidé jsou Boží děti! Jejich život je skryt s Kristem v Bohu. Ale brzo bude zjeven ve slávě. Až do té doby On je ve Své lásce a moci nese a zachovává na cestě do Otcovského domu v nebesích.
Je mnoho křesťanů, kteří „také něčemu věří“, ale nemají skálopevné vědění vyjádřené v dnešním verši. Mnozí doufají, že mají „pravou víru“, ale neznají tu Osobu, která je předmětem „živé víry“. Jiní se domnívají, že jsou „stejně dobří“ jako praví křesťané, a tedy způsobilí pro nebe. Milý čtenáři, všimni si, že v dnešním textu nestojí: Vím, čemu jsem uvěřil, nýbrž komu jsem uvěřil. Biblická víra obsahuje poznání ztraceného stavu hříšníka před Bohem a vede k obrácení. Pokud jde o odpuštění hříchů, opírá se o krev Krista a uchopila se Pána Ježíše jako Spasitele duše. Tato víra odstraňuje jakoukoli pochybnost a každou nejistotu. Takový věřící ví, komu uvěřil, a kam jde.