Izaiáš 30,15
Pod tímto nadpisem napsal bratr J. N. Darby: „Mnoho se modlete a málo mluvte. Toto bych vám zvláště chtěl doporučit: posvěcenou, pokojnou tichost, kterou tak velice miluje Bůh a Jeho svatí. Upovídanost je jedem pro jakýkoli druh společného života svatých. Ničí srdečné city, působí zmatek v myslích, je mařením času a zapíráním Boží přítomnosti. Jenom láska, poslušnost, přívětivost a naléhavost by nás měly podněcovat k mluvení; ve všech jiných případech je na místě mlčet.
Buďte si navzájem oporou svatým životem, nikoli spoustou slov. Bůh přebývá jen v tichých duších a také jazyk musí být zticha. Podívej se, co je ovocem posvěcené tichosti. Dává sílu, sebeovládání, působí modlitbu, svobodu, moudrost, obecenství s Bohem a zbožnost.“
Napadlo tě již při čtení dnešního verše, že toto místo má také určitou spojitost s tvým jazykem? Jistě je požehnané pro nás, a i pro naše rodiny a pro shromáždění, jestliže tomu správně rozumíme. Ztišení a důvěřování může být ničeno mnoha slovy. Jakub označuje jazyk za „bezuzdné zlo“ (3,8+). Je nepřítelem tichosti, ano i tehdy, když mluví o tichosti. Co však je láska? Ta nemluví, nýbrž miluje! O tichosti není možné jen mluvit; ta musí být uskutečňována.
Být zticha a trpělivě čekat, důvěřovat jen Bohu a klidně čekat je naší přirozenosti nemožné; to si musíme vyprosit a naučit se tomu; a většinou se tomu učíme v boji a v těžkostech.
V době plné uspěchanosti a neklidu je pro věřící srdce zvláště důležité, aby bylo před Pánem zticha a v klidu. Blížíme se ke konci tohoto věku, jenž se, především ve věcech týkajících se Boha, vyznačuje nerozvážností a nestřízlivostí. Ne nadarmo nás Písmo svaté nabádá: Buďte střízliví, buďte rozvážní! Dnes je nápadným zjevem, že klid a jistota mnohých Božích dětí se změnily v chvátání a neustavičnost. To nemůže pocházet z dobrého zdroje. Proto nás Pán vybízí a zve: „Skrze obrácení a skrze pokoj budete zachráněni.“ (Iz. 30,15a+) Toto jistě platí především neobráceným lidem. Ale i vykoupeným je třeba připomínat, že Pán si přeje vidět Svůj lid ve Své přítomnosti, u Svých nohou. Maria z Betanie to pochopila a došla uznání Páně. Kolik času ty využíváš k tichému sedění před Pánem a kolik pro svou činnost? Zanedbáváme-li takové tiché chvíle v přítomnosti našeho Pána a Spasitele, nemůžeme se divit, že se naší duše zmocní neklid uvnitř i navenek.