Efezským 6,4
Jednodušší a přesto tak obsáhlá by snad nemohla být žádná pravidla chování, než jak nám jsou podána v těch málo slovech. Ano, naším úkolem je vychovávat své děti pro Pána. On nám je přece svěřil, a tak nikdy nezapomínejme, co jsme před Bohem našim dětem povinni! Důležitější než všechno, co je na světě, je přece jejich spasení. Jestliže jsme v tomto směru něco zanedbali, nezbude nám než hořká lítost a bolestně vážné výčitky. V naší moci jistě není obrátit děti, ani dát jim život z Boha. To vše je Boží dílo. Ale můžeme se dopouštět chyb v jejich výchově, jak si ji přeje Bůh. Slovo „kázeň“ se vztahuje spíše na způsob výchovy a navykání dětí, zatímco slovo „napomínání“ připomíná ustavičnou bdělost nad nimi, čímž jsou varovány před nebezpečími. Často se totiž stává, že dětem, protože ještě nejsou obrácené, se povoluje všelijaké přizpůsobování světu, zvyky a zábavy a k tomu i styk s dětmi ze světa. To se neobejde bez následků.
Výchova má být „v kázni a v napomínání Páně“, tj. tak, jak to dělá Pán; jenom On nám v tom může dát jasně rozeznávající zrak.
Aby mohli takto vychovávat své děti, musí věřící rodiče sami pěstovat stálý styk s Pánem a chodit v Jeho světle i tam, kde je žádné lidské oko nevidí. Jestliže na své pohnutky a sklony těla neuplatňují rozsudek smrti (Řím. 8,13; Kol. 3,5), jak se mohou chtít stavět proti nim u svých dětí?
Ano, milí rodiče, zdržujme se mnoho v přítomnosti Pána! Jestliže s Ním budeme v každodenním styku na modlitbě ohledně našich dětí a i sami s nimi budeme mluvit se srdečnou láskou a trpělivostí, a přesto s naprostou věrností vůči Pánu, On nám ve Své milosti dá i moudrost a Své požehnání, abychom děti vychovávali v Jeho kázni a napomínání. Také nám ukáže, kdy bude na místě chvála a uznání, a kdy zase potrestání, ať slovy nebo metlou, anebo kdy budeme moci věc přehlédnout a přejít jakoby nic.
Ano, i při výchově dětí je bázeň Páně počátkem moudrosti. Pravá bohabojnost se vyjadřuje tím, že ve všem uznáváme za jedině závazné měřítko Jeho Slovo. Právě pro výchovu dětí nám ono dává mnohá naučení, která bývají v rozporu s tzv. poznatky moderních vychovatelů. Podle nich se například upouští od tělesného trestání, už se nedávají žádné příkazy, aby se, jak se říká, dítě plně vyvíjelo v silnou, zvláštní osobnost. Ano, taková osobnost tu pak bude, ale nebude k ničemu pro Pána. Kdo se nenaučil podřizovat vůli rodičů, těžko se bude podřizovat Pánu a uznávat svou závislost na Něm. Pán nemůže ve Své službě použít vlastní vůli člověka ani jeho „osobnost“.