„Ranní ptáče dál doskáče,“ říká světské přísloví. Oč cennější je takový jitřní čas pro věřícího, když ho využívá k vyhledávání přítomnosti Pána! Již David poznal a sám zakusil, jakou cenu má ranní čas. Tiché chvíle v jitřní hodině s Pánem, dříve než nás obklopí ruch a hluk dne, jsou nedocenitelným zdrojem síly, požehnání a bezpečného vedení pro naši cestu celým dnem. Pozdvihujeme-li ráno své srdce k Bohu, vyhledáváme-li na modlitbě Jeho tvář a předkládáme Mu všechny své záležitosti, čteme-li Jeho slovo a s modlitbou je rozjímáme, začneme také svou denní práci správným způsobem a v závislosti na Pánu. Jestliže jsme Mu v jitře všechno s důvěrou předali, můžeme v pokoji a naprosto tiše a vytrvale čekat na Něho a na Jeho pomoc. Jestliže k Němu trpělivě vzhlížíme, On neopomene shlížet na nás ve Své dobrotivosti a dávat nám na všech našich cestách okoušet Své láskyplné vedení a milostivé řízení. V obecenství s Pánem se nám břemeno dne stane lehčím, když jsme jen na Něho uvrhli vše, co nám působí starost, a On nás znovu ujistil, že má o nás ustavičně péči.
Jitřní čas je nejlepší dobou pro styk s Bohem, protože naše srdce ještě nejsou naplněna jinými dojmy a obklopuje nás klid a ticho domu. Kéž bychom všichni znali takové šťastné jitřní chvíle v obecenství s Pánem a dovedli je oceňovat! „Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně (nebo: „záhy“) hledají, nalézají mne“ (Přísl. 8,17) platí jistě i o ranních chvílích. Modlitba je klíč pro den a zámek pro noc! „Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé (nebo: „dobrotivost tvou“), neboť v tobě naději mám.“ (Ž. 143,8)
Jak důležité je vyhledávat na začátku každého dne Boží tvář! Otázka, zda započneme den s vědomím své úplné závislosti na našem velikém Bohu, anebo zda toto vědomí se u nás vyskytuje jen málo, popřípadě vůbec ne, je mimořádně důležitá nejen pro náš pozemský život, nýbrž právem ještě více pro náš duchovní život. Bůh chce, abychom Mu upřímně oznamovali všechny své věci a problémy. Jen tak nabudeme hlubokého přesvědčení o velikosti a všemohoucnosti Boha a naučíme se pěstovat stálé obecenství s Ním. V Jeho přítomnosti také budeme připravováni k tomu, abychom se ve všech životních situacích ptali na Jeho vůli, a budeme pak cítit i svá selhání a nedostatky a před Ním je budeme moci vyznávat. A jestliže takto započneme den, budeme i během dne cítit potřebu chodit s Bohem a vše s Ním činit. Boží srdce je vždy hotové slyšet nás. Neměli bychom si tedy vyhradit určitý čas a blížit se k Němu s děkováním a prosbami? A nikdy bychom to neměli považovat za nějakou povinnost, nýbrž vždy za výsadu, že každého jitra smíme být před Bohem s modlitbou a pokornou prosbou.
Každé ráno leží před námi nový den jako nějaký čistý, nepopsaný list. Napiš na něj, Pane, Ty sám první písmena! Jak dobré, když pak smíme mít od Něho ujištění: „(Já) budu s tebou; nenechám tebe samotného, aniž tě opustím.“ (Joz. 1,5) A naše srdce může na to odpovědět: „Ano, Pane, i dnes jsem Tvůj! Beru tento den z Tvé ruky jako den, kdy k Tobě smím přicházet, Tobě sloužit, Tobě zůstávat věrný.“