Matouš 14,22
Pán musel Své učedníky přinutit, protože to, co jim řekl, se jim mohlo zdát nepochopitelné. Proč chtěl jejich Pán a Mistr zůstat sám? Proč na Něj měli čekat na druhém břehu? Jak se za nimi může dostat, když Mu s lodí odjedou? Takové a podobné otázky v nich asi vyvstávaly. Možná že proti tomu měli i námitky, ale nakonec se museli spokojit s obdrženým pokynem a plavit se od Něho pryč. A když to nyní dělali, nebyla to žádná vlastní cesta, nýbrž cesta podle slova Páně.
Zda tomu tak nebývá i s námi věřícími? Musíme tak mnohé dělat a prodělávat na Jeho příkaz, aniž víme „proč“. Ale poslušný učedník se neptá: „Proč mám dělat toto či prodělávat ono?“, nýbrž říká s apoštolem Pavlem: „Pane, co chceš, abych činil?“ (Skut. 9,6)
Učedníkům byla pravděpodobně skryta nejen příčina a cíl tohoto vedení, nýbrž dokonce mohlo být proti jejich přáním a proti jejich vůli. Možná že si mysleli, že by pro ně bylo požehnanější, kdyby s Ním mohli sdílet nadšení zástupů, které On nasytil několika málo chleby. Ale stav jejich srdcí učinil nutností právě tuto cestu.
Ano, Pán zná i naše srdce, Jeho láska k nám Ho často nutí začlenit do naší cesty i zkoušky, které se nám nelíbí. Je to však Jeho cesta. Nestačí nám to? V každém případě se učedníci na této úplně nové a zcela zvláštní cestě naučili znát svého Pána naprosto novým způsobem, jak by to jinak nebylo možné.
V této kapitole Ev. Matouše máme prorocký přehled a výhled na dobu, která začíná zavržením Jana Křtitele a končí, až Pán přijde zřídit Své království na této zemi. V oné okolnosti, že Pán nutí Své učedníky vstoupit na loď a plavit se na protější břeh, máme obraz tehdejšího Izraele, když Jan Křtitel byl zavržen a brzy měl být zavržen i Pán. Výraz „přinutil“ ukazuje, že Pán musel na učedníky velice naléhat, aby je připravil na to, že se budou muset vzdát svého dosavadního postavení ve starém Izraeli.
Doba, v níž učedníci chodili s Pánem, je plná důkazů, jak velice jejich srdce lpěla na tradicích. Když se Pán hotoví jít trpět a zemřít, chtějí dva z Jeho učedníků sedět v Jeho království po Jeho pravici a po Jeho levici. A vzpomeneme-li si na ony dva učedníky na cestě do Emaus, vidíme, že i jejich myšlenky se zaměstnávaly jen královstvím, neboť se domnívali, že Pán je v tehdejších dnech zřídí. Proto bylo třeba onoho nutícího vybídnutí, aby učedníci byli odpoutáni od takových představ. V oné bouřlivé přeplavbě pak vidíme izraelský ostatek, zmítaný sem i tam na rozbouřeném moři národů, až jim Pán v nejvyšší tísni přijde na pomoc. V Petrovi pak možná ještě máme obraz Církve, která se s Pánem setkává na moři dříve, než On se s ostatními učedníky dostává na protější břeh. Jakmile tam vystupují z lodi, utišuje se vítr, který byl proti nim. V hrubých rysech tu tedy máme obraz výše uvedené doby.