Žalm 34,4
David napsal tento Žalm, když ho vyhnal filistinský král v Gát, u něhož hledal útočiště, a tím se dostal do soužení (porov. 1. Sam. 21,10-15). Každopádně to byla chyba a vlastní cesta, když na útěku před Saulem vstoupil do země Filistinců. Protože Hospodinu se v těchto případech nedostalo cti Davidovou důvěrou, nemohl ani On Svého mladého služebníka v těchto situacích poctít. Již toto samo o sobě je všeobecná zásada Boží vlády, o níž mluví tento Žalm. Ale Bůh ho ve Svém slitování vysvobodil a David se z toho na určitou dobu něčemu naučil, i když kořen zla ještě neodsoudil.
Na začátku tohoto Žalmu slyšíme žalmistu, jak chválí Pána sám, ale jeho srdce je tolik naplněné a šťastné, že vybízí i jiné, aby spolu s ním oslavovali Pána a vyvyšovali Jeho jméno. Nemůže tomu být jinak. Věřící duše, která odpočívá v okoušení Boží lásky, povzbuzuje sebe i jiné k chvále a oslavování Jeho jména. Také v 95. Žalmu čteme podobné vybídnutí: „Pojďte, plesejme Hospodinu, jásejme vstříc skále spasení našeho.“ (1. v.+) Věděl, že Bůh rád prodlévá mezi chvalozpěvy Svého lidu. Věřícím staré smlouvy sice ještě bylo mnohé zastřeno, neboť jim ještě nebyla známá celá Boží rada. Přesto se cítili nutkáni podle své známosti pozdvihovat svá srdce k Hospodinu. Jak velice bylo Boží srdce potěšeno jejich upřímným děkováním! Dnes se nalézáme za dokonalým dílem Ježíše Krista, které nám úplně zjevilo Boží srdce. On nás smířil s Bohem a uvedl nás do takové blízkosti k Němu, že k Němu můžeme přicházet s důvěrným oslovením na rtech: „Abba, Otče!“ Oné ženě u Jákobovy studnice Pán oznámil: „Otec takových hledá, aby se klaněli jemu.“ (Jan 4,23+) Velebení je nejvyšší pocta, jakou Boží dítě může přinášet Otci, děje-li se to v Duchu a v pravdě. Otec hledá taková srdce, která znají Jeho spasení a Jeho milost v Kristu a přinášejí Mu nyní skrze Ježíše oběti chvály. Kéž by bylo naší přirozenou touhou, abychom Mu se srdci naplněnými děkováním přinášeli to, čím On je ctěn a oslavován, a co potěšuje Jeho srdce!
Jestliže Pán je ustavičně předmětem duše, bude ho věřící bez přestání chválit. Ve všech časových úsecích, jimiž prochází, může nést toto ovoce. Co si zde David předsevzal, souhlasí s napomenutím apoštola v Novém zákoně: „Radujte se v Pánu vždycky; opět pravím: Radujte se.“ (Fil. 4,4) Jestliže oko je cele zaměřeno na Něho, bude to přirozeným výsledkem.
Srdce naplněné chválou hledá společníky, kteří by se klaněli spolu s ním. Boží jméno, které vyvyšují, se jim stává společnou radostí, neboť je zjevením Jeho samého.