I mnoho nevěřících naříká nad tím, jakou úlohu zaujímají peníze ve společnosti. Zneužívaná moc zámožných vyvolala už řadu násilných reakcí a zvláště vzbudila komunismus, který sice padl, avšak zhoubný vliv peněz a zisku zůstal nezměněn. Věřící dobře ví, že jestliže se peníze vymknou úloze, kterou mají pouze jako platidlo, a zotročí lidi, je toho příčinou zlo a sobectví lidí. Dokud bude satan hlavou tohoto světa, žádný politický systém nebude schopen nahradit velkou moc peněz a tím i všeobecnou snahu po nabytí bohatství. Žel že lakomství, touha po bohatství, milování peněz a jejich hromadění se rozmáhá i mezi věřícími. Kolik křesťanů má v sobě hluboce zakořeněný názor, že co si vydělali, je jejich vlastní majetek, a že jim vlastně nikdo nemá co vytýkat, jestliže ho používají na luxusní věci! Jenže to, co máme, ať už z jakéhokoli důvodu, nám nepatří, nýbrž bylo nám to svěřeno Bohem, abychom to spravovali pro Pána.
Kdybychom lépe znali skutečnou cenu nebeských hodnot, jistě bychom s radostí využívali všech příležitostí k jejich ukládání konáním dobra s „nespravedlivými bohatstvími“. Snažili bychom se mít je tam nahoře. Ale především to je touha sloužit Bohu z lásky, jež by nás měla odvracet od služby mamonu, který by si nás chtěl podmanit.
Ale bohatství není jedinou příčinou lakomství; je běžné, že někdo, kdo se právě „netopí v penězích“, se snaží zlepšit vybavenost své domácnosti. Avšak tato zprvu oprávněná péče se často stává vstupní branou k milování bohatství.
Rovněž není výsadou jen bohatých, aby sloužili Pánu svými penězi: u věřících v Makedonii, kteří procházeli velikým soužením, se ukázalo, že bohatství jejich radosti i při velké chudobě je vedlo k dobrovolnému a velice štědrému darování peněz vzdáleným bratřím, kteří procházeli hmotnými těžkostmi (2. Kor. 8,2.3).
Nadepsané slovo Písma má hluboký význam. Vyslovil je sám Pán Ježíš. Jde o hmotné věci tohoto života, a zvláště o peníze. Nejsme-li v těchto věcech věrní, tj. nejsme-li jejich dobrými správci (šafáři), jak nám pak mohou být svěřena duchovní bohatství? Není snad zde příčina toho, že mnozí jsou vnitřně tolik chudí a prázdní, že je tak málo darů ve shromážděních, že tak málo rtů a srdcí se otvírá k chválám a děkováním i prosbám v modlitebních hodinách? A přitom jak mnozí bratři a sestry jsou zdatnými lidmi v povolání nebo v obchodním životě.
Náš verš ukazuje, že i pozemské majetky patří Bohu, který nám je uděluje. Budeme-li věrní v jejich spravování, Bůh nám jistě dá i duchovní požehnání, která nám nemůže uloupit žádný člověk. To ovšem předpokládá život v obecenství s Ním. Jsme-li povrchní křesťané, nebudeme to brát přesně ani se svěřenými věcmi. Pak ale nejsme věrní. Zkoušejme se v tom v Božím světle! Nejde jen o tzv. „boháče“, nýbrž o každého, neboť každému z nás Pán dal něco k spravování, i když toho třeba není mnoho.